| středa 09. dubna 2003, 10:00 SEČ | | Analýza: Stojaté vody | 
| Daniel Kaiser
Včerejší zmatek, z něhož se zrodila další mimořádná schůze dolní komory, má úplně stejnou příčinu jako minulý týden. Opozici nebyl po chuti jeden konkrétní bod agendy a vládní koalice neuměla zmobilizovat většinu jednoho hlasu.
Minulý týden se v kuloárech zapomněl lidovecký poslanec Ladislav Šustr, včera vládě chyběl hlas jejího člena Jaroslava Tvrdíka.
Kvůli tomu, aby koalice obsadila vysílací radu podle svého vkusu, musí se zítra konat mimořádná schůze. Ti z voličů, kteří českou politiku považují za samožer zahlcený vlastními provozními problémy, budou mít po včerejšku další argument.
 |  |  |  |  | | | Od roku 1996 jsou všechny české vlády buď velice slabé, nebo jim ve sněmovně chybí přirozená většina. | |  |  | |  | Kdo za to může? Občanští demokraté i komunisté provozují obstrukci. Někteří vládní politici se zlobí, že opozice ochromuje parlament stejným stylem, jaký v meziválečném Německu s jeho notoricky rozštěpenou politickou reprezentací nakonec přivedl k moci Adolfa Hitlera.
Příměr s výmarskou republikou se zdá být přitažený za vlasy - opozice obstrukce nedotáhla k dokonalosti, opoziční poslanci dosud například nevyužili možnosti, kterou jim skýtá ustanovení, že o mimořádné schůzi by se měli dozvědět pět dní předem, což se u schůze svolané ze dne na den samozřejmě nestalo.
Příměr s výmarskou republikou ale úplně vedle není. Podobně jako v Německu dvacátých a počátku třicátých let existuje totiž v České republice volební systém, který znemožňuje stranám programově blízkým utvářet silné vládní většiny.
Od roku 1996 jsou všechny české vlády buď velice slabé, nebo jim - tak jako menšinové vládě Miloše Zemana - ve sněmovně chybí přirozená většina. Každé mocenské řešení od roku 1996 se nějak vzpíralo přírodě a přispělo k obecné nespokojenosti s politikou.
Aby si člověk uvědomil, jak nepřirozeně je rozložení sil, stačí krátké ohlédnutí za událostmi posledních dní. Protože je vláda slabá a vnitřně rozpolcená, má problémy s vysláním vojenské nemocnice do Iráku.
Při hlasování o deregulaci činží se vláda řízeně rozpadne na dvě části, které si budou napříč sněmovnou hledat hlasy pro své vlastní návrhy. U rozpočtové reformy se zřejmě nedokáže shodnout na ničem, co by bylo hodné slova reforma.
Protože vláda nedokáže zorganizovat trvalou stoprocentní účast, vázne i prosazování změn v mocenském rozložení - a to už je opravdu co říct, na zabezpečení svého vlivu se koaliční vlády obykle shodnou líp než na programu.
Ze situace, v níž je to na všechny směry jenom krok k patu, zbývají vlastně jen dvě cesty ven: buď definitivně omilostnit komunistickou stranu, aby levice dokázala dát dohromady většinu z vlastních sil. Anebo volební systém aspoň o kus posunout od poměrného k většinovému principu. Nic takového se ale nechystá.
Ta část sociální demokracie, která teď ve své straně hraje prim, se v minulosti proti většinovému systému postavila. Prý aby zachránila čistý pramen demokracie. Místo toho se teď plácá ve stojatých vodách. |
|  |  |  |  |  | | Akciové trhy: 00:52 GMT | | FTSE | 6406.80 | -11.00 | | Dow Jones | 12525.7 | -48.11 | | Nasdaq | 2467.70 | -9.91 | | FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min |
|