Z pera Terezy Brdečkové
Jeden můj známý, Američan žijící v Praze, navštívil před týdnem Německo. Vrátil se přesvědčen, že válka v Iráku působí stejné škody v Evropě jako na středním východě - aspoň z psychosociologického hlediska.
Už pár měsíců se totiž Evropané nedělí jen na Dány, Francouze, Italy a tak dál, a ani na původní obyvatele a přistěhovalce. Dělí se na proameričany a protiameričany. Doslova. Nikoliv na příznivce či odpůrce války v Iráku, či prezidenta Bushe. Ale na ty, co jdou s Američany a proti nim.
 |  |  |  |  | | | V dnešní situaci by v Evropě bylo daleko lépe klást si otázky než vykřikovat hesla. | |  |  | |  | Jako by Američané byli všichni stejní, jako bychom toho nevěděli dost o tom, jak je svět pestrý a mnohoznačný. Válečná logika ho redukuje na maketu fotbalového hřiště - naši kluci jsou zelení, jejich kluci jsou červení, a jde o to, kdo vyhraje.
Je mi jasné, že válka se nedá vyhrát vzájemným porozuměním, a že když už jednou začala, je nejlépe držet spojencům palce a doufat, že to zvládnou, nebo vlastně zvládneme. Odmítám si to ale zjednodušit na vzorec válka rovná se Američané.
Děsí mne, jak málo toho v Evropě víme jedni o druhých a jak nechápeme, proč se naše postoje různí. Například Francie prožívá vlnu vlastenectví a antiamerikanismu. Ale ptejme se proč. Francouzům jsou prostě Arabové bližší než Američané.
Miliony dnešních Francouzů mají arabský původ. Zájem udržet si náklonnost arabského světa a vyhnout se atentátům je pro všechny životně důležitý, ale zájem zalíbit se prezidentu Bushovi se rovná nule - a proč by ne?
Arabskému světu Francouzi hodně dluží a nesou za jeho dnešní nepořádky zodpovědnost. Nezříkají se jí. Ptají se nicméně, proč by ji měli nést za rozhodnutí americké vlády. Je to krátkozraké, ale z francouzského hlediska je Saddám daleko, ale Alžírsko či Maroko blízko.
Francouzi, Němci a ostatní vyznavači ryze evropských hodnot odmítají dnes naopak pochopit, proč kandidátské země za bývalou železnou oponou fandí Spojeným státům. Vidí v tom neloajalitu k Evropě a snahu na válce vydělat.
Jak jim vysvětlit, že celé generace vazalů Sovětského svazu trávily večery s uchem na rádiu, z něhož vysílala Svobodná Evropa či Hlas Ameriky?
Že se tehdy nerozlišovalo mezi republikány a demokraty, že Amerika byla pro nás jedna, nedělitelná a svobodná, a pro většinu lidí takovou zůstala? Že Američané byli prezentováni komunisty jako ďáblové, a že tohle už nechceme poslouchat?
Zatím se mi nepodařilo najít Francouze či Němce, který by se nad tímhle zamyslel. Myslím, že v dnešní situaci by v Evropě bylo daleko lépe klást si otázky než vykřikovat hesla. Víme, kolik si evropské země přeposlaly prasat, jaké mají zemědělské kvóty a kdy budou mít nejbližší summit.
O kořenech postojů dnešních Evropanů ale nevíme skoro nic, pokud nejsme profesory dějepisu. Přitom právě tohle je dnes nejdůležitější, pokud má mít evropská myšlenka vůbec budoucnost. Proč jsou dnešní Evropané často alergičtí na Američany?
Je tolik obávaná vize Evropy ovládané Němci a Francouzi vůbec reálná? Liší se postoj holandských muslimských komunit od arabských postojů ve Španělsku? Proč? Nedřímal náhodou německý antiamerikanismus v Němcích už dávno? Co ho podnítilo?
Ano, válka působí v Evropě psychologické škody - dodávám ale, že si je působíme my sami Evropané, neboť je zcela na nás, zda se domluvíme.
Možná časem vášně opadnou a o nic nepůjde. Možná ale čeká Evropu zkouška zralosti, s jakou nikdo nepočítal. Vzájemné pochopení nejde nařídit z Bruselu - lidé s ním musejí začít sami. |