Daniel Kaiser
Všechno začne tak, že ministr obrany Jaroslav Tvrdík upozorní novináře na čtyři vojáky z českého kontingentu, kteří si před převratem zadali s vojenskou kontrarozvědkou.
Na to se 396 českých vojáků v Kuvajtu za své čtyři kolegy kolektivně zaručí. Šéf branně-bezpečnostního výboru sněmovny Jan Vidím Tvrdíka kritizuje, že vojáky ve vypjaté situaci znejišťuje.
 |  |  |  |  | | | Vojáci o sobě nechtějí číst, jaké že musejí podstupovat peklo a jak jsou stateční. | |  |  | |  | Celý případ nese lehce melodramatické rysy. Není jasné, proč ministr Tvrdík rozjíždí kauzu, když pak obratem ujišťuje, že nebyl porušen žádný zákon. Nemá to náhodou něco společného se sporem, který v posledních dnech Tvrdík vede proti vojenské kontrarozvědce?
Zvláštní věc napadla i velitele praporu Dušana Lupuljeva se svoláním vojáckého aktivu, který dal čtyřem předlistopadovým agentům rozhřešení. Odkdy v armádě vládne demokracie a hlasování aklamací?
Termín vojenská demokracie je protimluv, používali ho marxističtí historikové husitského hnutí. Ve skutečnosti se něco takového vyskytuje jen v extrémní situaci, když se třeba menší jednotka ocitne v týlu nepřítele a bez velitele. A do takové situace mají čeští vojáci v Kuvajtu - při vší úctě k jejich službě - pořád daleko.
Čímž se volně dostáváme ke slovům opozičního poslance Vidíma. Ten se celkem logicky diví, proč Tvrdík s celou záležitostí nepočkal, až se prapor vrátí domů. Vidímova obava, že by ministr obrany Tvrdík mohl vojáky znejistit, je ale silně přehnaná.
Generál Lupuljev má jistě pravdu, že s tím, jak se Američané přibližují k Bagdádu, roste nebezpečí, že Iráčané nasadí chemické zbraně. Pak by se českoslovenští chemici ocitli ve válce.
Ale profesionální vojáci jsou trénovaní a placení za to, aby zvládali stresové situace. V obou světových válkách, které daleko víc než dnešní válčení připomínaly lidská jatka, si odvedení vojáci museli vystačit jen s politrukem nebo s polním kurátem.
Dnes profesionálům k beztak nevyužívaným kaplanům přibyli ještě psychologové. Moderní doba je psychologů plná. Svého psychologa má i Hradní stráž, psychologická konsultace se v tuzemsku nabízí dokonce žákům některých základních škol, prý aby neměli depresi z daleké války.
Je to zvláštní náraz katedrových představ na realitu. Průměrný žák základní školy pobil v počítačových hrách daleko víc nepřátel, než kolik zatím zahynulo lidí v Iráku. A normální voják se pořád ještě nejradši odreagovává v restauraci.
Britský vojenský analytik plukovník Mike Dewar tvrdí, že vojáci o sobě nechtějí číst, jaké že musejí podstupovat peklo a jak jsou stateční. Oslavné tirády a empatie se prý dotýkají jejich profesionální cti.
Zatím neexistují žádné poznatky o tom, že by čeští vojáci nebyli profesionálové a že by potřebovali spektákl, který kolem nich v Praze každou chvíli dělá ministr obrany a jeho oponenti. |