Z pera Tomáše Halíka
Je vcelku pochopitelné, že z našich kalendářů vymizely dny, v nichž jsme za totality čítali rituální úvodníky, oslavující tu či onu skupinu občanů, či jak se tehdy říkalo, "pracujících" - dny horníků, MDŽ a nevím co ještě.
A tak nám zmizel i Den učitelů, kytičky školáků pro "soudružku", ministerský projev ve školním rozhlase a oprášení busty Jana Amose, neb se koneckonců jednalo o jeho narozeniny. Nejsem ještě tak starý, aby mne tyto reminiscence na školní léta v doznívajícím stalinismu příliš rozněžňovaly.
 |  |  |  |  | | | Stále více profesí vyžaduje kromě sumy vědomostí také umění komunikovat. | |  |  | |  | Pád komunismu mně znovu otevřel bránu univerzity a umožnil vstoupit do stavu učitelského, který mi - jako stovkám jiných - minulý režim na prahu normalizace "na věčné časy" zapověděl.
A tak mohu poměrně zblízka pozorovat, nakolik se mění učitelský stav, jehož autorita v minulosti pochopitelně upadla, vždyť učitel měl ústa svázaná ideologickou cenzurou, pokud by vůbec něco chtěl a uměl říci, neboť brány pedagogických fakult byly kádrově střeženější než jiné a za nimi zpravidla nic kvalitního nečekalo.
O to větším darem osudu byl každý učitel, který přesto toto všechno zůstal osobností a měl odvahu tu a tam nabídnout štěrbinu pro jiný vhled, než který předpisovaly učební osnovy. Kdo jsme měli štěstí na takového učitele, asi na něj nikdy v životě nezapomeneme.
O to větší je zklamání, když v době svobody slyšíme, kolik učitelů - nikoliv z přesvědčení, nýbrž z líné setrvačnosti - se veze v kolejích, které nám narýsoval Zdeněk Nejedlý a ostatní hrobaři českého školství.
Nemyslím teď primárně na obraz světa a českých dějin, který - poměrně úspěšně, jak vidíme na rozšířených ideologických a nacionalistických předsudcích nemalého procenta našich spoluobčanů - leckde vskutku nevybočuje z marxistických šablon.
Myslím teď především na styl výuky. Evropské srovnávací výzkumy ukazují, že naši maturanti nejsou na tom nijak špatně co do obsahu vědomostí, ale je znepokojující, jak málo umějí s těmito vědomosti tvořivě zacházet.
To, co je klíčové pro zkvalitnění vzdělání, je učit žáky a studenty tvořivě myslet, klást si kritické otázky, umět vědomosti zařazovat do širších horizontů, dívat se na svět z různých stran, seriózně diskutovat, hledat nová řešení.
Stále více profesí vyžaduje kromě sumy vědomostí a dovedností také sociální kompetenci, umění komunikovat s nadřízenými, kolegy i klienty.
Jistě: i v tento den musíme připomenout těm, kdo rozhodují o rozdělování finančních prostředků, že právě učitelé zacházejí s tím, co rozhodne o našem postavení a konkurenceschopnosti v Evropské unii a že dnes pochopitelný nezájem nejschopnějších absolventů o bídně placené učitelské povolání je víc než alarmující.
Stav, kdy mnozí učitelé na vysokých školách musí vykonávat své poslání jako "vedlejšák", aby uživili své rodiny, se může celé společnosti strašně nevyplatit.
Nefunguje-li dobře resort zdravotnictví či dopravy, pocítíme to zpravidla velmi brzy, neplní-li školství zvyšující se nároky doby, projeví se to plně později, skrytěji, o to však fatálněji. Ovšem investice do vzdělávacího systému jsou podmínkou nutnou, ne však postačující.
To nejdůležitější je samozřejmě způsob, jakým učitelé všech stupňů chápou a naplňují své poslání. Velké díky všem, kteří vzdor obtížím dělají svou práci obětavě a nápaditě. |