Z pera Miloše Rejchrta
Světové války 20. století změnily většinový postoj k válce jako takové. "Dejte šanci míru" zpívají na protiamerických demonstracích všichni, "dejte šanci válce" by nezpíval nikdo ani na té nejproameričtější demonstraci, kdyby se nějaká konala.
Byly ale doby, kdy válka měly dobrou pověst jako příležitost k upevnění ctností a zakalení charakterů. Dnes nikoho nenapadne hájit válku; každý hájí mír, svobodu a bezpečnost světa, včetně těch, kdo rozhodli o vojenském přepadení Iráku.
 |  |  |  |  | | | Válka charaktery nezpevňuje, nýbrž kazí. | |  |  | |  | Slovo válka nemá dobrý zvuk a to právem. Víme, že válka charaktery nezpevňuje, nýbrž kazí. Vidíme na vlastní oči, jak i lidské utrpení se ve válce stává válečnou zbraní: televizní záběry zraněných a zmrzačených jsou součástí válečné strategie, bojuje se jimi urputně o světové veřejné mínění.
Válka přivolává dělení na civilisty a vojáky, jako by ti mládenci v uniformě přestali být lidskými bytostmi, na rozdíl on nevinných civilistů oni byli provinilci a když přijdou o život, je to jakási ostuda, kterou netřeba rozmazávat: počet našich mrtvých vojáků se nehlásí, zatímco počtem našich zabitých civilistů se téměř chlubíme.
Nepřítel zase bagatelizuje zničené a zmrzačené životy nevojáků označením " vedlejší škody". Válka infikuje cynismem, který pak přetrvává i po válce, otupuje soucit, ničí lidskou solidaritu.
Současný katechismus katolické církve ani neužívá tradičního termínu spravedlivá či ospravedlnitelná válka, nýbrž mluví o právu na legitimní obranu vojenskou silou.
Podmínky, aby mohla být obrana vojenskou silou uznána za legitimní, jsou tyto:
- škody páchané agresorem na národním společenství či společenství národů jsou trvalé, těžké a nepochybné
- všechny jiné cesty, jak tomu zamezit, se ukázaly neschůdné či neúčinné
- šance na vítězství je reálná
- užití zbraní nepřivodí větší škody než zlo, které má být odstraněno
Uplatníme-li toto kritérium na válku v Iráku, pak asi nejspornější je podmínka první: škody páchané na společenství národů musí být nepochybné. Společenství národů se ani zdaleka neshoduje na tom, že režim Saddáma Husajna škodí trvale a těžce, nepochybné důkazy předloženy nebyly.
Může se ovšem přihodit, že Husajn použije ve válce chemických či bakteriologických zbraní, nebo se zbraně tohoto druhu v okupovaném Iráku najdou.
Pak by i utrpení lidských bytostí ve vojenských uniformách či dětských šatečkách masakrovaných střelbami a bombami, bylo připsáno k tíži Husajnovi.
Třeba se ale nenajde nic: pak by celá válka spojenců byla blamáží a podle tradičního církevního učení hříchem, možná i dalším vroubkem, kterým si křesťanská civilizace koleduje o válku civilizací.
Česká vláda váhá, nechce se plně ztotožnit se Spojenými státy a jejich spojenci, kteří možná napadením Iráku páchají větší škody než zlo, které chtějí odstranit, zároveň ale nechce přijít o spojenectví s jediným funkčním světovým policistou, ukáže-li se irácká válka jako ospravedlnitelný a úspěšný preventivní zásah.
Tentokrát vládě své země váhavost nevyčítám a váhám spolu s ní. |