Z pera Jiřího Dědečka
Při dlouhodobém pravidelném psaní fejetonů se děsím jediné věci - že se začnu opakovat. Určitě se mi to musí přihodit, jako že se opakují jaro, léto, podzim, zima, jako že se každý rok na jaře platí daně a na Vánoce se nakupují dárky.
I teď, kdy se chystám nepsat o válce, protože o ní mluví kdekdo, mám pocit jakéhosi deja-vu, za posledních deset let dokonce několikanásobného. Abych se tedy neopakoval, budu psát o něčem jiném. Třeba o jaru, i když vím, že ani to není originální....
 |  |  |  |  | | | Válku máme v přímém přenosu každou chvíli, ale semifinále o mistra extraligy se hraje jen jednou do roka. | |  |  | |  | Měli jsme letos takový krásný 21. březen. Chladný sice, ale slunce svítilo a hřálo, ptáci divoce vyzpěvovali, v Chotkových sadech vyrazily drobné zelené lístečky zlatého deště a Pardubice vedly v sérii semifinále play-off na zápasy nad Třincem jedna nula.
Co víc by si člověk na první jarní den mohl přát? Jel jsem si bezstarostně pátečním podvečerem do Karlových Varů, poslouchal jsem pořad S mikrofonem za hokejem na veřejnoprávní zpravodajské stanici a těšil jsem se, jak mi cesta pěkně uteče při poslechu druhého semifinálového utkání. A že Pardubice ten Třinec znovu porazí.
V začátku relace jsem se skutečně pár informací o zápase dozvěděl, pak se ale zničehonic ozvala mně neznámá, výhružná znělka, do níž kdosi dramaticky zadeklamoval „Válka v Iráku!" A to ve chvíli, kdy Pardubice zrovna snížily na 2:4!!!
Říkal jsem si, že to přece nemůže dlouho trvat, ale mluvili a mluvili, až mi utekla celá jedna přesilovka ocelářů. Když už jsem si myslel, že to nevydržím, zavolám tam a pěkně jim to vytmavím, vrátili se k hokeji. Ale ne na dlouho, ještě ani trenéři nestačili otočit všechny čtyři pětky, a už tu byl zase ten Irák!
„Američani proti Iráku, to přece nikoho nezajímá, taková jednoznačná záležitost, já chci Pardubice proti Třinci," vztekal jsem se za volantem, ale marně. Nikdo mě neslyšel. A zatím rozhlas cynicky střídal vstupy hokej-válka, hokej-válka až do konce zápasu!
Moje zděšení nad nevkusem redaktorů nebralo konce: neustále, pokud možno velmi nevhodně, v dramatických chvílích, kdy vyrovnání viselo na vlásku, utkání přerušovali zprávami z iráckého bojiště.
Irák je Irák a je daleko, ale jak k tomu přijdou ti naši pardubičtí chlapci (a koneckonců i ti třinečtí, i když nechápu, jak zrovna jim někdo může fandit...)? Nakonec už jsem byl z toho přepínání tak zpitomělý, že ani nevím, zda Američané ten Třinec porazili.
Ujišťuji vás ale, že jako koncesionář to tak nenechám a budu si stěžovat. A vyzývám všechny, kdo smýšlejí jako já, aby se ke mně připojili!
Vždyť válku, vážení sportovní přátelé, válku tady máme v přímém přenosu každou chvíli, ale semifinále o mistra extraligy se hraje jenom jednou do roka! |