Z pera Petrušky Šustrové
Když jsem se ve čtvrtek ráno dozvěděla, že se v Praze na Václavském náměstí před Muzeem upálil mladý člověk, opravdu mě to vyděsilo.
Samozřejmě mi, jako asi každému z mé generace, hned vytanula na mysli vzpomínka na Jana Palacha a Jana Zajíce, a zatrnulo mi: že by někdo dnešní politické poměry vnímal tak, jak ty tehdejší vnímali Palach a Zajíc?
 |  |  |  |  | | | Svět, jak ho viděl a popsal, má sice se skutečným světem hodně společného, ale rozhodně ne všechno. | |  |  | |  | A s hrůzou jsem si představila, jak začnou jedni obviňovat druhé z toho, že toho chlapce svým politickým chováním uštvali. Jistě v tom zase hrála roli vzpomínka na Palacha a na hanebné řeči skalních komunistů o "studeném ohni", který mu podstrčili "pravičáci".
Samozřejmě jsem se tedy hned pídila po informacích, a ty si v době internetu není příliš obtížné obstarat. A tak jsem si přečetla dopis, který ten mladý člověk zanechal na rozloučenou, a přišlo mi ho strašně líto. Svět, jak ho viděl a popsal, má sice se skutečným světem hodně společného, ale rozhodně ne všechno.
Tak jako nikdy, ani dnes všechno nezáleží na penězích, je spousta lidí, kteří se programově za penězi neženou, stačí jim, aby si vydělali na živobytí a raději dělají, co je těší, než by se snažili vydělat majlant.
K dopisu Zdeňka Adamce, který si dobrovolně zvolil tu strašnou smrt, se však na příslušné internetové stránce vedla předlouhá diskuse. Zejména její začátek se vyznačoval tak odpuzujícími vyjádřeními, že jsem se za ty, kdo je psali, musela stydět.
Vím samozřejmě dávno, že se mnohé diskuse na internetu nesou v tónu, ze kterého se normálnímu člověku zvedá žaludek, ví to ostatně každý, kdo se občas podíval na takzvané „komentáře k článku" v mnoha internetových periodicích.
Říkáme tomu s přáteli "elektronická lúza", a já je raději ani neotvírám. Myslela jsem si ale, že se ty výlevy netolerance, sprostoty, nenávisti a hlouposti omezují na elektronické politické spory, které si každý z účastníků vykládá po svém, a kam slušní lidé moc nepíšou.
Když to totiž udělají, snese na ně sprška sprostých urážek od lidí, kteří sice umějí poslat elektronický dopis, ale neumějí se podepsat, leda nějakým rádoby vtipným pseudonymem. Opravdu jsem nečekala, že se s něčím podobným setkám nad tragickou smrtí mladého člověka.
Ke cti diskutujících musím říci, že se tam objevilo i mnoho dopisů, jejichž autoři byli cynickou sprostotou diskuse právě tak otřesení a pohoršení jako já.
Během čtvrtečního odpoledne jsem se z rozhlasu dozvěděla, že Zdeňka Adamce stíhala policie. Byl to podle všeho mládenec, který si nejlépe rozuměl s počítačem, a který se právě přes počítač zapletl s darkery, vyvolávajícími zkraty vedení vysokého napětí, aby se pokochali zářivým elektrickým obloukem.
Darkerství je ovšem trestný čin a Zdeňka Adamce začala vyšetřovat policie. Zavalila mě další vlna lítosti, vždyť i případný soud by jistě přihlédl nejen k možné míře jeho zavinění nějakého trestného činu, ale také k jeho věku a k míře jeho zavinění. Nejspíš by to bylo nedopadlo příliš tragicky.
Docela dobře jsem si ale uměla představit, že neměl odvahu se s nikým poradit, bál se a nevěděl, kudy kam. Navíc o něm napsaly noviny, to mu asi taky nepřidalo.
A jak jsem tak o celé té zoufale smutné věci přemýšlela, napadlo mě, jaký názor si asi udělá na svět takový ne právě průbojný a společenský chlapec, který se se světem z velké části seznamuje nejvíc prostřednictvím počítače a internetu.
Je-li zvídavý a čte si pravidelně diskuse, o kterých jsem se zmínila, těžko může svět pokládat za místo, kde existuje vzájemná úcta, ohleduplnost a přátelství, nebo kde se člověk, který má vážný problém, může někomu svěřit a dočkat se povzbuzení a pomoci. |