Z pera Čestmíra Klose
S energiemi není žádná legrace. Jejich ceny lezou nahoru a lidi přemýšlejí, čím topit, aby tenhle stále se utahující šroub nějak ošálili.
Filutové a nemajetní si znovu vzpomněli na uhlí, které je výrazně nejlevnější. Jestliže v kůlně najdou odstavená stará kamna nebo kotlíky, je zle. Shoří v nich nejen uhlí, ale i odhozené plasty a staré boty a šetřílkové to vědí.
 |  |  |  |  | | | Dobrá pohoda může být dokonce i v domech úplně bez topení. | |  |  | |  | A tak se ani v dobře odvětrávaných pražských čtvrtích rodinných domků, do posledního koutka plynofikovaných a elektrifikovaných, nedá při větších mrazech dýchat. Dusivé smogy nám už nepřipravují elektrárny, ale šetřiví sousedé.
Lidé podnikavého ducha se na problém zdražujících se energií snaží jít od lesa: investují do moderních otopných systémů s účinnějším spalováním. Ti nejodvážnější se provrtávají do země nebo překopávají půl zahrady, aby instalovali tepelná čerpadla. Na střechách přibývá slunečních kolektorů.
Tyto velké investice se však minou účinkem, jestli jejich majitelé neudělali předtím jeden významný krok, na nějž se velice často zapomíná - říká se mu zateplení.
V mnoha případech by pro očekávaný finanční efekt postačilo právě jenom nové zateplení při zachování starého topení.
Je-li izolace dokonalá a provedou-li se některá další méně nákladná opatření, mohlo by se i ve starém kotli topit jen na polovinu výkonu. To žádné zázračné vytápěcí zařízení samo o sobě nedokáže.
Našinec, odchovaný v přetápěných veřejných budovách a sídlištích, přestože do nich foukalo mezi panely, se jen těžko srovná s představou, že dobrá pohoda může být dokonce i v domech úplně bez topení, prosperujících i v třicetistupňových mrazech.
Neuvěřitelné, neskutečné, snové... A to všechno přičiněním polopropustných oken, které vpustí všechnu sluneční energii dovnitř a žádnou ven. A především zásluhou izolace, izolace, izolace...
Že dosud takovéto pasivní domy, které nepotřebují žádné vytápění, nestojí jeden vedle druhého, brání jejich vysoká pořizovací cena. A lidé, kteří na to mají, ještě stále důvěřují víc důmyslným strojům na teplo než pořádné izolaci.
Snížit spotřebu tepla na polovinu při zachování standardních stavebních nákladů však už jde i na nájemních bytových domech. Musí se však chtít.
Na udržení tepla se musí myslet od první čáry v projektu až po provedení posledního detailu, aby se nestal tepelným mostem, který energii zase vyzáří. První takový dům už stojí v Sušici a čeká na nájemníky.
Teď teprve přijde ta pravá zkouška. Nízkoenergetické domy si až dosud stavěli nadšenci, posedlí snahou snížit náklady na vytápění.
Nikdo však neví, jak se zachovají nájemníci. Přizpůsobí se navrženému tepelnému režimu, nebo otevřou okna dokořán, jak byli zvyklí v přetopeném paneláku?
Chtěl bych alespoň chvíli pobýt v pasivním domě, vychutnat si, jak svou tělesnou teplotou přitápím obytný prostor a jak kolem mne pobíhají živá kamínka. Neboli majitelův pes.
Všechno to mým uším zní jako verneovka, přitom je to neskonale skutečné. Nejznámější exemplář funguje dokonce na věčně zmrzlé půdě ve třítisícové výši Skalistých hor. |