Z pera Lea Pavláta
V Čechách vyšla kniha, kterou mnozí považují za rasistickou a antisemitskou, hanobící národ a přesvědčení.
"Ať mi ukážou, kde falšuju nějaká fakta," brání se její autor.
"Jestliže se názory nebudou kriminalizovat, ale vyvrátí se v diskusi, bude to jen dobře," praví vydavatel.
 |  |  |  |  | | | Jenom vytrvalým osobním úsilím bez ohledu na okamžité výsledky je možno demokracii kultivovat. | |  |  | |  | "Kniha není revolver," naznačuje autor znaleckého posudku, jakým směrem se bude ubírat jeho vyjádření pro policii.
"Jedná se o cenzuru židovsko-humanistického lobby, které s hysterickým řevem odsoudí a zakáže vše, co se mu nehodí do jeho výkladu světa," uvádí se v prohlášení pravicového uskupení extrémnějšího kalibru.
"Autor vybrakoval několik knih a na základě pochybných statistik pokládá zdánlivě kontroverzní otázky a odpovídá na ně starými odpověďmi," soudí odborný recenzent.
Takto a podobně se v médiích diskutuje o knize Petra Bakaláře "Tabu v sociálních vědách". Přiznám, že v dané souvislosti mě už ta či ona argumentace příliš nezajímá, protože suma závěrů, zdá se mi, mluví po čtrnácti dnech diskusí jasnou řečí: ta knížka není vědecká, i když se tak tváří, a negativní zaujetí jejího tvůrce vede bez oklik k znevažujícímu soudu o jiných lidech.
A tak mě v souvislosti s oním dílem, pěkně reklamně označovaným jako "překvapující" a "sporné", zaujalo něco jiného: že totiž demokracie, která stojí v pozadí rozpravy o něm, může být chápána i jinak než jako obvyklá aréna pro nekonečné slovní půtky; že demokracie je pro někoho i výzvou ke zcela konkrétnímu jednání - odpovědnému činu vůči sobě i jiným.
Našel se totiž knihkupec - a nebyl sám - který hned zkraje odmítl vyložit Bakalářovu knihu na police svého obchodu. Nepotřeboval k tomu žádná dobrozdání či odborné reference - dal na svou zkušenost, rozum a cit. Zajímal se o knihu, kterou mu nakladatel nabízel, a sám si o ní utvořil úsudek.
Nezáleželo mu na tom, co udělají jeho kolegové, ani kolik na mediálním bestselleru vydělají, protože důležitější mu bylo něco jiného: profesionální čest i obyčejná lidská slušnost.
A tak namísto kupecky spokojeného: "Nemáme - čekáme na dotisk" vyvěsil tento knihkupec na dveře svého krámu nápis přesně opačný "Neprodáváme - objednávat nebudeme".
Mnozí ho zřejmě dodnes považují za blázna: připravil se o výdělek - a samozřejmě nic nezměnil. Co on odmítl, o to ochotněji prodali jiní. A přece ten knihkupec podle mě udělal velkou věc.
Svým tichým, neokázalým způsobem ukázal, že to, jak demokracie v posledku vypadá, závisí na postoji jednoho každého. Že jenom vytrvalým osobním úsilím bez ohledu na okamžité výsledky je možno demokracii kultivovat.
Je proč věřit, že právě tento způsob, odvozený od individuálního rozhodnutí jednotlivce, přináší časem své dobré výsledky. Pro ty, kdo pochybují, jeden malý důkaz - třeba právě ze světa knih: knihkupci v západní Evropě by mohli potvrdit, že fašizující překrucovač historie David Irwing už najde místo jen u těch nejpokleslejších z nich.
Ti ostatní, kteří nabízejí kvalitní literaturu, jeho spisy ignorují. Možno dodat, že k dobru těch, kdo do těchto knihkupectví chodí, i země samé. Demokracie se tam neodvozuje jen od zákonů, ale především od demokraticky smýšlejících a jednajících lidí. |