Z pera Zdeňka Lukeše
Dostat se v tom smutně šedivém období, které dnes nazýváme totáč, za železnou oponu vyžadovalo dosti značné úsilí.
Pamatujete? Doložka, příslib, souhlas zaměstnavatele, svazáků, odborářů … A nakonec ještě záludné potvrzení o odevzdání vojenské knížky.
 |  |  |  |  | | | A náhle jsem si uvědomil, že Praha je mnohem krásnější město, než Mnichov. | |  |  | |  | Přesto se to občas člověku podařilo. Tak jsem cestoval v osmdesátých letech několikrát do Mnichova. Zpravidla vlakem. Na hranicích proběhla vždy důkladná kontrola, pak následoval pomalý průjezd zdevastovaným územím mezi ploty ostnatého drátu a strážními věžemi.
A pak už svobodný svět - i tráva byla v Bavorsku jaksi zelenější, než u nás. Čisté vesnice, upravená městečka …
Mnichov se mi moc líbil. V centru byly pěší zóny, moderní kašny, domy měly opravená průčelí. Obchody plné pro nás tehdy nedostupného zboží.
Po mnoha letech jsem se nyní opět do Mnichova podíval. Tentokrát bylo vše jinak: zmizely hraniční bariéry, krajina na obou stranách byla takřka stejná. Vesnice, pravda, na německé straně stále ještě upravenější, než v Čechách.
Ale bavorská metropole mi náhle připadala docela všední - ulice podobné těm našim, auta skoro stejná, obchody obdobné.
A náhle jsem si uvědomil, že Praha je mnohem krásnější město, než Mnichov. Jenom to je naplno patrné až teď, kdy se ulice české metropole prozářily, domy byly opraveny, zmizel smog a do značné míry i špína.
Rozdíly mizí i v kvalitě služeb, ba některé pražské hospody a bary vypadají nápaditěji, než ty v Německu. Takže to zní docela skvěle - rozdíly se postupně vytrácejí a my - alespoň v tomto bodu - stahujeme náskok!
Při návratu jsem zase pečlivě sledoval rozdíly a opravdu jsem jich objevil poměrně málo. Z optimistického snu mě vyléčila až cesta z nádraží, kdy mne na přechodu málem porazil agresívní řidič.
Ale přesto jsem optimista. Máme mnoho docela dobrých šancí. Například jsou tu i v centru města volné parcely, kde se dají postavit zajímavější domy, než stojí v Mnichově, Vídni nebo Bruselu.
Památek je tu také mnohem víc, stačí je dobře opravit a najít pro ně novou náplň, jako se to podařilo třeba v případě Sovových mlýnů. V Holešovicích, na Smíchově, v Karlíně se hledá nové využití pro staré továrny.
Ve Fragnerově galerii začíná právě výstava, která představí soutěžní projekty na využití bývalé sýpky v Šaldově ulici - budou tu netradiční byty. Ještě před nedávnem se tam opravovaly vétřiesky.
Zkrátka v Praze se stále něco děje, není to "ospalé město", ale město s velkou energií. Jen ji využít! |