Adam Drda
Východisko "aféry s odposlechy" je známé: poslanec Vlastimil Tlustý dostal do hlasové schránky záznam, na němž slyšel sám sebe.
Zjistil, že jde o nahrávku jednání, které vedl zhruba o deset dní dřív, přesně 10. února ve své regionální kanceláři se zástupci českých včelařů.
 |  |  |  |  | | | Proč bude dnes o věci jednat poslanecká komise pro kontrolu operativní techniky, když podle včerejších informací policie ještě ani nepožádala Eurotel o spolupráci? | |  |  | |  | Nejde tedy o záznam telefonického, ale normálního rozhovoru. Tlustý dospěl k podezření, že ho někdo odposlouchává a veřejně to oznámil.
Předseda sněmovní komise pro kontrolu civilní kontrarozvědky Jan Klas má takřka identický zážitek - dostal do telefonu záznam debaty, kterou měl 17. února se svou asistentkou v kladenské kanceláři.
Zdeňka Horníková si následně vzpomněla, že ji taková příhoda potkala počátkem ledna. Přesvědčení, že jde o jakousi ničemnost všichni tři víceméně sdílejí.
Lidé z Eurotelu, což je operátor zmíněných poslanců, a stejně tak experti na mobilní telefony mají pro zmíněné příhody vysvětlení: když nezamknete klávesnici a máte přístroj v kapse nebo si s ním pohráváte, můžete omylem vytočit něčí číslo ze seznamu - pokud dotyčný hovor nepřijme, uloží se mu do hlasové schránky - a pokud si ji nevybere, vrátí se po několika dnech záznam zpátky k vám.
Přitom nemusíte mít aktivovanou vlastní hlasovou schránku - ta v daném případě poslouží operátorovi takříkajíc na jedno použití, protože jinak nemá, co by s bezprizorním vzkazem provedl.
Ponechme teď stranou otázku, proč by zločinec nejdřív špehoval poslance a pak je o tom informoval a věnujme se argumentaci Eurotelu.
Autor této poznámky si mnohokrát vyzvedl ze schránky zjevně neplánovaný záznam - jednou to byl neidentifikovatelný hovor nějakých lidí, jednou rytmický zvuk kroků, jindy zase - ve zprávě, přijaté v jednu hodinu ráno -, dokonce píseň skupiny Garáž v podání rozveseleného redakčního kolegy.
První dvě části vysvětlení tedy sedí, což potvrzují desítky dalších lidí. Případné "vyšetřující orgány" by proto měly v první řadě zjistit, zda odpovídá realitě i třetí část tvrzení - tedy zda se záznam vrací zpátky bez jasného předchozího upozornění pro příjemce, aby věděl, o co se jedná.
Teprve když se tahle věc nepotvrdí, je na místě pátrat dál - vyloučit případné jiné technické chyby, zjistit, co lze vyčíst z výpisů příchozích hovorů, které Eurotel za normálních okolností podle zákona nesmí zveřejnit … Teprve pak je snad čas na "teorii odposlech".
Poslanci z ODS jakoby ovšem postupovali v opačném gardu, což ukazuje na trochu zvláštní způsob uvažování, blízký spikleneckým teoriím.
Nejdřív je napadne nesmírně závažná věc, totiž že jsou špehováni, což promptně veřejně vyhlásí. Eventualita omylu či technické chyby jim buď nepřijde na mysl, nebo ji zavrhnou.
Když dostanou odpověď, že na věci mohou mít podíl, prohlásí Vlastimil Tlustý, že se z nich operátor snaží udělat pitomce. To ovšem nikdo neřekl, mezi pitomcem a tím, kdo se spletl, je dost podstatný rozdíl...
Při kontrole kanceláře poslance Klase policie žádné štěnice ani nic podobného nenašla - k tomu ovšem Klas včera poskytl vysvětlení, že takový výsledek nic neznamená. Jak prohlásil, "možnosti techniky jsou takové, že existují odposlechy na bázi laseru, kdy vás mohou odposlouchávat z protilehlých budov".
Z toho vcelku jasně plyne, že odposlech se nedá prokázat, takže poslanecké verze je exaktními důkazy nevyvratitelná. Pro zákonodárce to má nepopiratelnou výhodu: mohou trvat na svém a nikdo jim nikdy nedokáže, že se mýlí.
Má ale v takovém případě vůbec smysl prohlížet jejich kanceláře a vyhazovat za to peníze? A podobně si lze klást otázku, proč bude dnes o věci jednat poslanecká komise pro kontrolu operativní techniky, když podle včerejších informací policie ještě ani nepožádala Eurotel o spolupráci. |