Adam Drda
Šéf sociálních demokratů Vladimír Špidla dosáhl po delší době dílčího, ale zároveň docela významného politického úspěchu. Nejdřív našel kandidáta na prezidenta, s nímž souhlasili koaliční partneři ČSSD, a teď mu dokázal zajistit téměř jednotnou podporu u poslanců vlastní strany.
Kdo aspoň trochu pozorně sleduje peripetie českých prezidentských voleb, ten ví, že se takový výsledek v tuzemském politickém prostředí rovná malému zázraku.
 |  |  |  |  | | | Sokol není nekritizovatelný a úžasný, jenom se zdá, že je pro danou funkci vybaven lépe než jeho předchůdci. | |  |  | |  | Jistě: Jan Sokol ještě není prezident a není ani zdaleka pravděpodobné, že se jím stane, než se ale pustíme na pole "mocensko-technicistních" úvah, stojí za to podívat se na věc z jiné, řeklo by se "normálnější" stránky.
Česká média jsou totiž natolik zahlcena spekulacemi, kdo všechno bude či nebude Jana Sokola volit, že v nich prakticky zaniká otázka, jaké jsou kandidátovy kvality. Tedy otázka, jež by měla stát na prvním místě.
Zůstaneme-li v mantinelech ČSSD: ještě před několika týdny se vážně spekulovalo, že by za jistých okolností mohl na Hradě usednout Jaroslav Bureš, nevýrazný člověk, který kvůli kariéře vstoupil před listopadem do komunistické strany.
Ještě před několika týdny se dávaly slušné šance Miloši Zemanovi, politikovi, u nějž se přívlastek "kontroverzní" jeví jako vcelku mírný a asi není třeba potisící opakovat proč.
Teď Špidla prosadil ve své straně člověka, který má antikomunistickou minulost, po listopadu 89 se nepodílel na žádném selhání tuzemské politiky a dokázal jít aspoň do jisté míry proti tradičním českým předsudkům, které sociální demokracie sdílí a o které se dlouhodobě opírá, ať už se týkají poválečného vyhnání Němců, normalizační minulosti nebo třeba zapšklého vztahu ke katolické církvi.
Tím nemá být řečeno, že Sokol je nekritizovatelný a úžasný, jenom se prostě zdá, že je pro danou funkci vybaven lépe než jeho předchůdci. Ideální prezident neexistuje a nebyl jím ani Václav Havel, ačkoli se v době jeho odchodu skoro všichni tvářili, jako by se nikdy nedopustil jediné chyby.
Samotný fakt, že Špidla dovedl přesvědčit stranickou většinu, aby podpořila někoho, kdo z ní nevzešel, kdo plně nevyjadřuje její názory a kdo díky ní neudělal kariéru, má svou hodnotu.
Trochu legrační je, že se to premiérovi povedlo jakousi zvláštní náhodou - teprve poté, co mu u poslanců propadli dva předchozí, z hlediska ČSSD méně kontroverzní kandidáti Ivan Wilhelm a Pavel Klener.
Ale abychom se vrátili k Sokolovým šancím. V klubu ČSSD sice dostal 63 hlasů, pro prezidentskou volbu to však nemusí nic znamenat.
Za prvé je tu příklad Jaroslava Bureše, kterého pro první volbu podpořilo 62 zákonodárců a potom při tajném hlasování dostal jen 39 hlasů.
Za druhé Sokola podporuje pouze vládní koalice - a ta má v dolní parlamentní komoře většinu jednoho poslance. Jelikož je jisté, že několik sociálních demokratů pro Jana Sokola hlasovat nebude, musel by získat na svou stranu aspoň pár členů nevládních stran.
ODS ovšem podporu vylučuje a většina komunistů, kteří většinou disciplinovaně respektují názor vedení, ji vylučuje taky.
Je tedy pravděpodobné, že Sokol vyhraje v Senátu, kde má vláda spolu s nezávislými zákonodárci spolehlivou většinu, ale nezdá se, že by mohl získat potřebný počet 141 hlasů v prvním či druhém kole volby.
Snad jen třetí kolo, kde se hlasy přítomných poslanců a senátorů sčítají, mu dává jistou naději. |