Z pera Jaroslava Veise
Každá doba má své neotřesitelné pravdy, jejichž neotřesitelnost spočívá v jediném - že se je prostě nikdo ani nepokusí zpochybnit. Jednou z lenosti, jindy ze strachu, a jindy zase proto, že ty pravdy jsou tak prostoduše pitomé, že nikomu nestojí za to se nad nimi zamyslet.
Za mého mládí mezi takové pravdy patřila věta, že vláda, která zdraží pivo, do roka padne. Desítka smíchovského tenkrát stála v hospodě na Ovocném trhu korunu dvacet.
 |  |  |  |  | | | Neotřesitelné pravdy platí jen do té doby, dokud s nimi někdo neotřese. | |  |  | |  | Bylo tak levné, že kolega Ulík, kterému to moc nepilo, avšak nechtěl být považován za chcípáka, co nic nevydrží, si připisoval na porcelánový tácek čárky, když ostatní odešli čůrat a pořád mohl mít dobrý pocit, že se mu to vyplatí.
Pravdu o vztahu ceny piva a záruční lhůty vlády tenkrát nikdo nezpochybnil. A to přesto, že všichni dobře věděli, že o trvanlivosti - tedy nikoli piva, nýbrž vlády - rozhoduje úradek politbyra v Moskvě a ne obava, že by pracující lid vystřízlivěl a diktaturu proletariátu svrhl.
Poslední dva nebo tři roky se u nás pro změnu ujala jiná neotřesitelnost. Prý když v rodné zemi Jardy Jágra nebude co nejdřív mistrovství světa v hokeji, pukne nejméně polovině mužského obyvatelstva srdce žalem. Ty, co přežijí, potom popadne takový amok, jaký tady ani za husitů nebyl.
Proto je českým národním zájmem číslo jedna hokejové mistrovství uspořádat, ať to stojí, co to stojí, a to v Praze, v co nejkrásnější hale, s co největším obchodním - a pravda, abychom nezapomněli, taky sportovním úspěchem.
Evidentně tato neotřesitelná pravda stála u zrodu projektu společnosti Sazka postavit pro potřeby mistrovství halu ve Vysočanech. Když se ukázalo, že původní úmysl konkurenční společnosti stavět jinde je vážně ohrožen, Sazka se hbitě nabídla, že pokud se jí dostane nějaké té miliardy dotace, obětuje se a mistrovství zajistí.
Volby se blížily, parlament schválil dotaci, fond národního majetku navíc zaplatil očištění pozemku, na němž se staví, od průmyslových zplodin. Jenže pak se objevil drobný zádrhel: státu už nepodléhající banky odmítly na stavbu haly půjčit bez nějaké garance.
Sazku ani nenapadlo nabídnout jako záruku vlastní majetek. Garance přece musí poskytnout stát. Nebo se chce vláda vystavit riziku, že hokejové mistrovství v Praze nebude, a kromě výše zmíněných domácích trablů tím nastane celosvětová ostuda srovnatelná snad jen s americkým fiaskem v Zátoce sviní před čtyřiceti lety? Může vláda něco takového připustit, chce-li přežít do švestek?
Jak to vypadá, může. Záruky poskytnout odmítla. Co víc, zmocněnec pro mistrovství světa, vlastně obhájce puku a hokejky ve Strakově akademii, se tváří, jako kdyby to bylo v pořádku.
Co ještě víc, Jaroslav Holík, hokejová legenda z největších, napíše do novin, že celé to žonglování s nutností mistrovství světa v hokeji právě v Praze je nesmysl.
Holík, hokejista i trenér s neotřesitelnou autoritou, pokládá docela obyčejné otázky, které ale, bohužel, nepoložil nikdo před ním.
Proč například by statisíce občanů měly být ochotny platit horentní sumy za lístky, s čímž pořadatelé počítají jako s jistotou? Nebo kde se bere jistota, že naši zlatí hoši z NHL přijedou do Prahy hrát na nějaké mistrovství světa?
Jistě, bude fajn, když se v Praze to hokejové mistrovství nakonec bude hrát. Ještě lepší bude, když ho vyhrajeme.
Ale nic víc. Stát však penězi svých občanů vybraných na daních za něco takového ručit soukromé firmě nesmí, zvlášť, když se do toho nehrnou ani její akcionáři.
Neotřesitelné pravdy zkrátka platí jen do té doby, dokud s nimi někdo neotřese - a sázet na ně se nevyplácí ani Sazce. |