Z pera Daniely Iwashity
"Tajná volba má své kouzlo," komentovala televizní moderátorka druhý přímý přenos ze Španělského sálu a pokračovala: "Nejenže dává prostor k určitému taktizování, ale umožňuje, aby se zákonodárci rozhodovali podle svého svědomí, bez ohledu na politické strany."
Za kouzelnou považuje tajnou volbu prezidenta - k níž se opět schyluje - zřejmě celá Česká televize. Ani v jednom přenosu totiž neuznala za vhodné ukázat mi oněch šest poslanců a senátorů, kteří zvedli ruku proti tajnému hlasování. Jejich rozhodnutí mi je sympatické.
 |  |  |  |  | | | Předpokládali jste přitom, že kandidát ČSSD, až se stane poslancem, bude volit za prezidenta Václava Klause? | |  |  | |  | Není v tom jen zvědavost, kdo koho volil. Myslím si, že mám dokonce právo to vědět. Přivedly mě k tomu úvahy mého muže, který je v České republice i ve světě politiky cizincem a naše prezidentské volby vnímá jako surrealistické představení.
Řekl mi: "Jaká anonymita volby? Vždyť jsou to volení zástupci. Nevybírají prezidenta za sebe. Chtějí-li anonymitu soukromého rozhodnutí, měli prosadit přímou volbu. Ale když hlasují coby zástupci lidí, jejich hlas jim nepatří: je součtem mnoha set hlasů občanů, kteří je vyslali. Oni si místo toho hrají na přímou volbu - jenže z ní vylučují všechny, kdo nesedí v parlamentu!"
A komentář udiveného cizince pokračuje: "Zkuste si vybavit den, kdy jste šli k parlamentním volbám. Dejme tomu, že jste se nakonec rozhodli pro ČSSD. Předpokládali jste přitom, že váš kandidát, až se stane poslancem, bude volit za prezidenta - dejme tomu - Václava Klause? Mnohem spíš si dokážu představit, že jste chtěli pravý opak. Ale možná právě váš poslanec udělal Václavu Klausovi radost."
Ani já jsem nezaznamenala, že by se politické komentáře pozastavovaly nad tím, co zákonodárci tímto stylem volby vzkázali voličům. Politici z obou křídel ČSSD mluvili po debaklu Miloše Zemana i Jaroslava Bureše o nedostatku loajality spolustraníků. Jenže co tím mysleli? Pouze stranickou disciplínu, vůbec ne loajalitu k těm, kdo je zvolili.
Když poslankyně Marvanová před časem hlasovala proti důležitému návrhu vládní koalice - tedy i své vlastní strany -, hájila se přitom, že voličům slibovala něco jiného. Snad to považujete za pokrytectví. Ale co byste si pomysleli, kdyby nějaký poslanec ČSSD prohlásil: "Lidé mě volili, abych pomohl Klausovi na Hrad." To by bylo zcela absurdní.
"Jenže slovo 'lidé' by poslanec ČSSD asi nepoužil," namítá zas výstřední cizinec. "Lidé totiž do slovníku českých politiků nepatří. Pusť si v rádiu anglické zprávy. Zahraniční politici omílají věty: 'Tohle je dobré pro lidi, tohle lidé chtějí, tohle lidé volili...' Říkají to automaticky, jako 'dobrý den'. Není to asi o nic lepší než přezíravost, s jakou se setkávají čeští občané. Ale politici za hranicemi aspoň dávají najevo, že o voličích vědí…"
Ovšem, napadá mě, s vymýváním mozků tu máme svou zkušenost. Dřív k tomu sloužil hlavně výraz 'lid'. Takže, čeští politici a političky, dosud nevyužité slovo 'lidé' máte k dispozici. Doufám, že když se jím budete často zaklínat, někteří z vás si pod ním občas i něco vybaví.
Cizinec ovšem radí něco jiného a někomu jinému: "Lidé, každému, kdo bude znovu kandidovat do českého parlamentu, položte otázkou, koho volil za prezidenta. A když řekne, že to bylo jeho osobní rozhodnutí, nepovažujte to za odpověď." |