| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
| Zprávy: ČR |
| pondělí 17. února 2003, 11:35 SEČ | ||||||||||||||||
| Kradené mobily | ||||||||||||||||
 | ||||||||||||||||
| Z pera Petrušky Šustrové Přišel mi e-mail, který mě nesmírně potěšil a na chvíli ve mně vzbudil velkou naději. Stálo tam, že když si najdu a poznamenám výrobní číslo svého mobilního telefonu, nebude člověku, který by mi případně mobil ukradl, ten ukradený přístroj nic platný. Okradený majitel mobilu prostě zavolá operátorovi sítě, kterou používal, oznámí výrobní číslo, a operátor ukradený přístroj vyřadí z provozu. V závěru elektronického dopisu, který jsem dostala, stálo: Udělá-li to takto každý majitel mobilního telefonu, nebude důvodu proč telefony dále krást.
Jenže - ono je něco jiného povědět něco známým, a něco jiného napsat o tom třeba do rozhlasu. Známí přece jen omyly vcelku tolerují, zatímco sdělovací prostředky náramně nerady vidí, když člověk udělá chybu. A tak jsem zavolala svému operátorovi, a dozvěděla jsem se, že společnost dokáže zablokovat jen takzvanou SIM kartu, ale mobilní přístroj nikoli. Vlastně je to logické, společnost přece nekomunikuje s přístrojem, kartu lze z mobilu vyjmout a vložit ji do jiného a funguje tam taky. Takže sbohem, krásná naděje! Protože to byla krásná naděje - ukradený mobil by se sice nevrátil, ale opravdu by ztratilo smysl ho krást, nefungoval by a byl by neprodejný. Přece jen mi to ale nešlo z hlavy: copak by se nedalo vůbec nic udělat? Lépe řečeno: copak by opravdu velké telefonní společnosti nemohly nic udělat, aby přestalo mít smysl krást mobily, na které jsme si tak rychle zvykli? Elektronice nijak zvlášť nerozumím, a tak jsem se poptala kamaráda, který ji vystudoval. Vysmál se mi. Ne proto, že by bylo technicky nemožné najít nějaké řešení. Vysmál se mé naivitě. "Copak nechápeš," zeptal se, "že je to pro ty telefonické giganty taky báječný kšeft? Čím víc mobilů se krade, tím víc se jich prodává. Právě proto, že jsme si na ně zvykli a už se bez nich neumíme obejít..." Na to jsem těžko mohla něco pádného namítnout. Stejně jsem se však nechtěla vzdát. Dobře. Telefonní společnosti mají na starosti spojení a vlastní zisk. Copak tu ale není nikdo jiný, kdo by měl na starosti, aby se nekradlo? Opravdu je na to občan úplně sám? A co stát? napadlo mě. Neměl by náhodou něco udělat stát? A protože o státu vím o trochu víc než o elektronice, nemusela jsem přemýšlet moc dlouho. Jen málo kradených mobilů se přece prodává rovnou z ruky do ruky, s většinou z nich zloději spěchají do bazaru nebo do zastávárny. A s tím už by se něco dělat dalo. Kdyby člověk oznámil ztrátu mobilního přístroje na policii, mohla by policie sestavit s stále obnovovat seznam výrobních čísel ukradených přístrojů, a každý zastavárník nebo prodavač v bazaru by se s nimi musel povinně seznamovat. A kdyby mu někdo přinesl na prodej kradený mobil, musel by zavolat policii, nebo aspoň zloděje vyhodit a telefon by od něj nesměl koupit. Já vím, pomohlo by to jen částečně, ale lepší něco než nic, ne? | ||||||||||||||||
| | |
| ||
 | ||
| |
| Další informace: | |
| |
 | 14. února 2003 Jiří Peňás: O smrkání |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 00:44 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
