Z pera Terezy Brdečkové
Poslední dobou nechci číst noviny ani vidět zprávy v televizi. Zdá se mi, že jako občanka stejně nemám na nic vliv - ani na Saddáma Husajna, ani na státní rozpočet, a musím říci, že někdy ani na sebe.
 |  |  |  |  | | | Prezident republiky má být nejváženější občan. Tenhle nárok Gott nesplňoval a splňovat nikdy nebude. | |  |  | |  | Když jsem si nedávno v návalu melancholie televizi přece pustila, vypadla mi údivem sklenka vína z ruky: Karel Gott zvažuje svou kandidaturu na prezidenta. Zkusila jsem si to představit a vzala jsem to vážně.
Karel Gott se rozhoduje, zda podepsat zákon o reformě veřejných financí. Karel Gott jako vrchní velitel branných sil. Karel Gott uděluje řád Bílého lva Lucii Bílé. Karel Gott rozhoduje, zda poslat další jednotku do Iráku. Karel Gott vede povolební jednání o složení vlády. Karel Gott kráčí Svatovítským chrámem, kde slouží mši kardinál Vlk. Karel Gott přehlíží hradní stráž a vlajka s nápisem 'Pravda vítězí' letí vzhůru.
Zametla jsem střepy a uvažovala, kam budeme emigrovat. Nalila jsem si znovu a uvědomila si, že azyl nám nikde nedají, a že tudíž musím svou občanskou lhostejnost odložit na později. Od té chvíle si připadám ještě bezmocnější, protože tomu nerozumím.
Zatím se snažím pochopit, jak vůbec došlo k tomu, že se už několik dní s naprostou vážností o Gottově případné kandidatuře píše a mluví. Vždyť celý ten nápad má jen hodnotu společenského klepu.
Nic proti Gottovi osobně - žije svůj život a také, jak říkal Cocteau, každý velký úspěch zasluhuje analýzu. Ale na jeho místě bych poslala novináře i inicátory kandidatury domů a snažila bych se, aby se na celou věc co nejrychleji zapomnělo.
Gott je na výsluní čtyřicet let. Za tu dobu se nezajímal o nic jiného než o sebe. Veřejné dění ho bralo jen jako pozadí pro jeho kariéru. Připomeňme si, že ho Gustav Husák povolal po roce 69, aby jako režimní umělec hlásal krásy reálného socialismu, zatímco statisíce lidí ztráceli existenci a odcházeli do emigrace.
Nejde o to, zda se Gott tehdy líbil. Jde o to, že stál a zpíval na místě těch, kteří nesměli. Už v tuto chvíli - bez ohledu na to, zda kandidaturu přijme - by také měl vysvětlit svou příchylnost k německým vojenským symbolům z dob světové války.
To, že se ho zatím nikdo na něco podobného nezeptal, svědčí o bezzubosti české žurnalistiky a rezignovaném duchu nás všech.
Ano, tady je možné všechno. Vladimír Železný se mohl stát senátorem, přestože měl na krku trestní stíhání. Proč by se Gott nemohl stát českým prezidentem?
Vždyť by to byl nakonec symbol souhlasu se všemi, co se po celou dobu normalizace chovali jako on: ochotně souhlasili s každým, kdo jim umožnil zpívat, operovat, projektovat či vědecky zkoumat. Neříkali tomu nemorálnost, ale přirozená potřeba uplatnění.
Když jsem dopila láhev, zlepšila se mi nálda. Už si nemyslím, že se Karel Gott opravdu prezidentem stane. Vadí mi ale, že se neříká nahlas, co tomu brání.
Prezident republiky má být ten nejváženější občan či občanka, jakého tu máme, a tenhle nárok Gott nesplňoval a splňovat nikdy nebude. |