Z pera Čestmíra Klose
Na našich horách ročně přibývá sto padesát sněžných skútrů. Protože sněžné vrakoviště ještě nikdo nevymyslel, všechny jezdí. Už jich tu máme určitě přes tisíc. A to i přesto, že i nejvyšší české hory jsou pořád stejně malé a sněhu v zimě je čím dál míň.
 |  |  |  |  | | | Lidé na jedné straně překonávají hranice lidských možností, na druhé nejsou ochotni se sami svými silami o sebe postarat. | |  |  | |  | Ušlechtilé role, pro něž jsme tyto rychlé stroje v rukou členů horské služby, doktora či kominíka obdivovali před čtvrt stoletím, plní jen zlomeček z nich. Ty ostatní se dělí na skútry pro lenost a pro zábavu.
Obojí jsem si vyzkoušel. Obojí bylo podmanivé. Zábava dokonce strhující. Až by při ní člověk mohl přijít o rozum. Zdá se, že se to už mnoha lidem, a to zejména těm, kteří se považují za úspěšné, za VIP či za kdovíco ještě, zkrátka pracháčům, už přihodilo.
Bez rozumu se svými skútry za stovky tisíc lítají po Krkonoších i východním cípu Jizerských hor a vychutnávají pocit, že jsou nejrychlejší a nejmocnější a nikdo je nechytí. A když přeci jen uvíznou v pasti, tak zase vyváznou se směšně nízkou pokutou.
V první lize černých skútristů má každý rok co rok nový stroj, rychlejší a výkonnější než loni. Jsou hraví a soutěživí. Aby jeden před druhým vynikli, jezdí nejraději ve skupinách, velice často večer s rozsvícenými světly.
Na lesních cestách je z údolí ani nemusíte vidět. Slyšíte však, jak hora hučí a v nepravidelných intervalech vysílá do okolí blesky světlometů. Čerstvě upravená běžecká stopa pod jejich pásy nenávratně mizí, rolbami vyžehlená sjezdovka se pro ně stává vítaným závodištěm, rozrytým k nepoznání.
Proletí Krkonošemi za bezmocného přihlížení strážců národního parku i policistů. „Chytejte nejnovější model mercedesa v trabantu," povzdechl si jeden z nich.
Druhá liga je o něco pomalejší, zato drzejší. Jezdí i přes den mezi běžkaři a aby byl jezdec ještě obdivovanějším hrdinou, často si své publikum vozí s sebou v přívěsném vozíku. Řidič se všelijak vyklání a předvádí jezdecké figury, rozjařené publikum halasí, běžci před tím cirkusem uskakují do lesa.
I při zastávkách v hospodách se černí skútristé cítí bezpečni. Státní aparát se dosud nezmohl na odpor a probere se teprve, až se něco vážného přihodí.
Nájezdy skútrů pro zábavu umožňuje liknavost strážců zákona - a ta musí skončit. Avšak na skútry pro lenost jsou a budou všichni krátcí. Je to produkt nemocné společnosti. Lidé na jedné straně překonávají rekordy a hranice lidských možností, na druhé jsou pohodlní a nejsou ochotni se sami svými silami o sebe postarat.
Ještě nedávno platilo, že správný chlap si své saky paky vynese na horskou chalupu, ať je jak chce vysoko. Teď i ten nejudělanější svalovec čeká, až mu pro bagáž přijede správce boudy. A nakonec se i on sám nechá vyvézt a šetří síly do běžecké stopy nebo na sjezdovku.
O svátcích jsem si i já poprvé nechal vyvézt rodinné zásoby. A musím přiznat, je to pohodička. Ale co tomu věčnému vrnění a vrčení zásobovacích skútrů jen kvůli naší lenosti řekne horská příroda? |