Z pera Jiřího Dědečka
Moje žena se na mě vždycky zlobí, když se jí kolem Vánoc zeptám, zda o letních prázdninách zase pojedeme k moři. Říkává, že je schopna ještě jakžtakž domyslet, co bude zítra, ale s tímhle ať jí dám pokoj a ozvu se koncem května.
 |  |  |  |  | | | Pod nohama uvidím jen to, co jsem právě překročil, kdežto v zatáčce na mne čeká to, k čemu mířím. Budoucnost. | |  |  | |  | Jenže koncem května já už přemýšlím o zasněžených kopcích Vysočiny a kam si v únoru vyrazíme na běžky. Ano, žiji v permanentním a neregulovatelném předstihu.
Nikoli proto, že by mne k tomu nutily hrůzné reklamní kampaně, které už v druhé půli srpna začínají s vánoční masáží, anebo že bych podlehl nabídce cestovních kanceláří, které rovněž vydávají své katalogy o šest měsíců dříve a nabízejí nám slevy za ukvapenou rezervaci.
Ne. Já žiji s pohledem upřeným do dalekých dálek, jelikož vím, že to, co je, se právě v tuto chvíli stává neodvolatelnou minulostí, tak proč se k tomu vracet.
Zatímco o tom, co přijde, mohu ještě chvíli snít, a snít budu o to déle, o co zazší termín si pro snění a představy zvolím.
To máte jako s chůzí - nedívám se pod nohy, ale do příští zatáčky: pod nohama uvidím jen to, co jsem právě překročil, kdežto v zatáčce na mne čeká to, k čemu mířím. Budoucnost.
Připouštím, že se svým nadčasovým přístupem možná i o leccos připravuji. Ano, nikdy nebudu například tak spontánní, jako ten bezdomovec, který přišel na městskou pláž v Cannes v dlouhých džínách, a když uviděl, že se všichni koupeme v plavkách, vytáhl z torny nůžky a kolem dokola prostředkem stehen si odstřihl nohavice.
Zjevně ho ani nenapadlo, co bude s modelem bermuda dělat v prosinci, a když se naše pohledy střetly, viděl jsem, že se mým otázkám vysmívá. Fatalista...
Ale já už jiný nebudu. Však vidíte - je únor, a já tu svá slova dokládám historkou z letní Riviéry.
Kdepak, mně bude plážový písek dál křupat pod nohama jako sníh a do závějí se budu nořít jako do zpěněných vln a zamrzlé moře mi bude připomínat rybník před přílivem ... vlastně naopak.
Já už zkrátka v předstihu zůstanu. Není to zase tak špatný model žití, máte-li trochu štěstí, očekávané radosti se vám periodicky zopakují sedmdesátkrát až osmdesátkrát … |