Adam Drda
Regulace nájmů v soukromých činžovních domech je po víc než deseti letech svobodného trhu v zásadě nemravná záležitost.
 |  |  |  |  | | | Kdyby se činže postupně uvolňovaly už v předchozích letech, nemusel by teď být před nájemníky tak velký zásah do rodinných financí. | |  |  | |  | Nejmarkantnější je to u restituentů: nejdřív jim nebo jejich předkům komunisti sebrali domy, po půl století je stát zdevastované vrátil zpátky, ale dodnes si ponechává právo určovat, za jakých podmínek smějí restituenti svůj majetek užívat.
Platí to ale pochopitelně i pro lidi, kteří si činžáky normálně koupili: každý ví, že z dnešního regulovaného nájemného se dům nedá ani pořádně udržovat, natož rekonstruovat. Kdo v něm nemá hospodu, obchody či jiné lukrativní prostory, má smůlu - může dům prodat nebo dotovat z jiných aktivit.
Na počátku 90. letech byla regulace asi jediná možná cesta, jak zabránit sociálním otřesům a kupříkladu úplnému vylidnění center největších měst od starousedlíků.
Ve své současné podobě však představuje přežitek, který například v Praze podporuje - ne-li přímo umožňuje - černý trh s byty, což se týká v drtivé většině případů bytů obecních.
Mimochodem - právě obce v Česku vlastní 90 procent obytných prostor, a když už lid prostřednictvím svých volených zástupců dává najevo přání, aby bylo obecní bydlení sponzorováno z jeho daní, mohl by stát aspoň soukromníkům platit minimální kompenzace...
Potíže s nájemným celkově ilustrují jeden z hlavních nedůhů české politiky: totiž obavu z nepopulárních rozhodnutí a snahu tlačit nevyhnutelnou věc před sebou, dokud to jen trochu jde, s velkým ohledem na voliče a s mizivým ohledem na následky.
Jak je uvolnění nájmů pro politiky obtížné se ukázalo v uplynulých dnech: do novin pronikla zpráva, že se vládní koalice dohodla na následujícím postupu: stát umožní, aby se nájemné každoročně zvedalo o patnáct procent, a to až do roku 2005; teprve pak by se cenová hladina měla vyrovnat.
Jen pro přiblížení: v takovém případě by se rodině, která dnes za 75 metrový byt platí cca 2700 korun, zvedla činže za tři roky na přibližně čtyři tisíce dvě stě.
Ihned se objevily protesty odborářů a Svazu nájemníků, representovaného poslancem za ČSSD Stanislavem Křečkem, podle něhož je přijatelné zvýšení cca o sedm procent ročně. Politici vzápětí oznámili, že ještě není nic dojednáno, šlo prý jen o jeden z možných postupů ...
Kdyby se činže postupně uvolňovaly už v předchozích letech, nemusel by teď být před nájemníky tak velký skok a takový zásah do rodinných financí. Jestliže se teď politici opět rozhodnou k pomalému postupu, budou mít Češi kolem přijetí do Evropské unie před sebou ještě větší náraz a ekonomický problém.
A to jsou v roce 2005 volby, před nimiž se zásadní deregulační krok opět nedá čekat. Přitom vůbec nejde o to, aby stát pustil ze zřetele sociálně slabé - těm, kdo jsou opravdu potřební, může adresně přispívat na bydlení.
Rovněž si nepochybně zachová dohled nad tím, aby se hladina nájemného uchovávala v jednotné rovině, aby kupříkladu nájem u soukromníků výrazně nepřesahoval úroveň "v místě obvyklou".
Uvolněné nájemné může způsobit asi největší komplikace lidem, kteří dnes žijí v nájmu - dejme tomu - uprostřed Prahy - tady ale platí to, co všude na světě: byty v centru jsou nejdražší, a kdo si je nemůže dovolit, musí se prostě přesunout na "méně dobrou adresu". |