 | | | | | | | ||||||||||||||||||||||
| | |||||||||||||||||||||||||||
|
Očité svědectví z londýnského metra | |||||||||||||||||||||||||||
Byl jsem v předposledním voze soupravy na Piccadilly Line. Právě jsme vyjeli z Kings Cross, nejeli jsme příliš rychle - to trvalo asi minutu. Všechno bylo jako vždycky. Náhle se ozvala velká rána. Vlak se otřásl. Všude byl najednou kouř, bylo horko a všechny zachvátila panika, lidé začali křičet. Objevilo se několik lidí, kteří si zachovali chladnou hlavu, a nabádali ostatní, aby se uklidnili. Všechny vozy byly úplně plné. Lidé se snažili přikrčit k zemi, jak jen to na tak omezeném prostoru bylo možné. Několik mužů se pokusilo pootevřít dveře vlaku, ale někteří lidé vyjadřovali své pochybnosti o tomto postupu, protože nebylo jasné, jestli dým vychází z vagónu nebo zvenčí. Podařilo se jim dveře otevřít o pět nebo deset palců. Dým se začal pomalu odfiltrovávat. Potom to podle zvuku vypadalo, že nás dostihl další vlak a vagón se znovu zaplnil dýmem; lidé začali být skutečně velmi vyděšení. Křičeli a začali na sebe mezi vozy pokřikovat. Říkalo se, že někteří lidé opustili vůz za námi. Prý rozbili okno a snaží se o totéž u našeho vozu. Strávili jsme tam asi 20 minut, než nás vysvobodili. Během té doby se neozvalo vůbec žádné hlášení. Byli jsme tunelem vyvedeni do stanice, která pak byla evakuována. Ty chvíle, kdy jsme byli uvězněni ve vlaku, byly děsivé. Mysleli jsme si, že se nedostaneme ven. Lidé si mysleli, že se prostě udusí.
|
| |||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
Poslat stránku emailem
Verze pro tisk