Daniel Kaiser Londýn

Tony Blair na zachování britského rabatu trvá

Může jí z tohoto stavu příští týden vytrhnout bruselský summit?

Eurooptimisté doufají, že unie světu v Bruselu ukáže, že je i nadále schopna dohody.

Jenže na summitu se bude jednat o návrh unijního rozpočtu na léta 2007 až 2013 a už teď si kvůli němu několik zemí vjelo do vlasů.

Byly to především Francie s Británií, protože Britové mají úlevu na příspěvku do společné unijní kasy a Francouzi jim tu úlevu chtějí vzít.

Solidarita, po francouzsku

Elysejský palác apeluje na britskou odpovědnost za blaho celku. Mluvčí francouzského prezidenta Chiraka Jerome Bonnafont řekl:

"V této těžké chvíli se Evropská unie musí semknout. Do velké míry to bude záviset na Velké Británii."

Je už na čase, aby i naši britští přátelé předvedli gesto solidarity Jacques Chirac

Jacques Chirac britský rabat nakousl za asistence německého kancléře Gerharda Schrödera už o minulém víkendu. Svůj tlak vystupňoval ve čtvrtek odpoledne:

"Je už na čase, aby i naši britští přátelé předvedli gesto solidarity."

A to britského premiéra Tonyho Blaira, který si se Chirakem stejně nikdy do oka nepadl, doslova nadzvedlo.

"Británie přeci tahle gesta dělá neustále. Za posledních deset let jsme i po odečtení rabatu do Evropské unie odvedli dvaapůlkrát tolik co Francie," řekl premiér Blair a pokračoval, že bez rabatu by Británie dávala patnáctkrát tolik co Francie.

Obě země mají přitom skoro stejně obyvatel, až donedávna Británie vykazovala nižší HDP.

Chci zpátky naše peníze

Rabat neboli úleva z unijních odvodů je jedním z dědictví Margaret Thatcherové.

Dlouholetá konzervativní premiérka o britský rabat bojovala zarputile a na evropských summitech mu obětovala celou první půlku osmdesátých let.

Spojené království bylo tehdy na poměry západní Evropy poměrně chudé, přesto do Bruselu odvádělo jeden z nejvyšších členských příspěvků

Thatcherová argumentovala pořád stejně: systém redistribuce peněz v Evropském společenství byl prý vůči Británii mimořádně nevýhodný.

Spojené království bylo tehdy na poměry západní Evropy poměrně chudé, přesto do Bruselu odvádělo jeden z nejvyšších členských příspěvků.

Víc než kontinentální státy přitom Británie obchodovala se státy mimo Evropské společenství, tím pádem se jí prodražoval dovoz, protože Evropa na nečlenské státy uvaluje cla, která přitom jdou rovnou do Bruselu.

Velkou část společného rozpočtu unie polykaly a polykají dotace zemědělcům, dnes asi 40 procent, za Thatcherové dokonce přes polovinu. Protože v Británii je zemědělců málo, dostávala země ze svého příspěvku zpátky jen velmi malou část.

Francouzské obavy

Proto Thatcherová prosadila, aby se z čisté platby do Bruselu vracely Británii dvě třetiny, což je dnes asi 140 miliard korun ročně.

Francie se s tímhle úspěchem Thatcherové nikdy úplně nesmířila a "nerovnost" v systému čas od času připomíná.

Paříž se bojí, že by Tony Blair mohl důrazně prosazovat liberalizaci služeb a vstupní rozhovory s Tureckem

Právě Francie na Společné zemědělské politice (CAP) vydělává nejvíc v celé Evropě a v Britech tak posiluje dojem, že celá Evropská unie je střižená právě podle francouzské míry.

Blairův tým nepochybuje, že od Francouzů je to jednak odveta za to, že Londýn pozastavil proces schvalování evropské ústavy, jednak dělostřelecká příprava na britské předsednictví unie, které začíná v červenci.

Paříž se bojí, že by Tony Blair mohl důrazně prosazovat liberalizaci služeb a vstupní rozhovory s Tureckem.

Může hádání o rabat zatlačit Británii do defenzivy a držet ji tam celého půl roku?

Je kompromis možný?

Francie si v tomto sporu může být jistá podporou zbytku EU. Tony Blair tvrdí, že rabat zachrání, i kdyby měl na summitu použít právo veta. Spekuluje se ale i o kompromisu.

Nejrozšířenější varianta vypadá asi takto: rabat se zmrazí na současné nominální úrovni.

Členské příspěvky se po čase přepočítávají hlavně podle HDP a vybraného cla, takže pokud bude inflace a pokud současně britská ekonomika poroste, bude Británie do Bruselu platit víc než dnes. Vracely by se jí ale pořád tři miliardy liber jako dosud.

Britská vláda ovšem svou ochotu k dohodě váže na zásadní škrty v zemědělských dotacích. A o těch zase nechce nic slyšet Chirac.