Ariel Šaron patří mezi veterány izraelské politiky

Podle svých poradců chce Šaron také vystoupit z vládnoucí strany Likud a založit vlastní politickou stranu.

V Izraelské politice dochází k poměrně dramatickým změnám. Ariel Šaron dal najevo, že odchází z Likudu a ustavuje vlastní hnutí.

Šaron ještě musí své rozhodnutí veřejně oznámit, ale zdá se, že má pro takový radikální krok dobré důvody.

Zcela jistě si s dalšími politiky strany Likud v mnoha ohledech nerozumí.

U členů Likudu vyvolal Ariel Šaron odpor rozhodnutím stáhnout se z pásma Gazy. Mnoho z nich se domnívá, že by se Izrael neměl vzdávat území.

Premiér s nimi ale nesouhlasí. Je přesvědčen o tom, že existuje střední proud - většina obyčejných Izraelců, kteří si nepřejí vládnout Palestincům a kteří jsou také ochotni vzdát se části území, pokud se tak stane z vlastní vůle Izraele.

Nová strana

Pokud Ariel Šaron skutečně vystoupí ze své strany, učiní to v momentě, kdy je mu podle průzkumů veřejnost nakloněna.

Šaron je dominantní silou centristické politiky od chvíle, kdy rozhodl o odchodu Izraele z pásma Gazy.

Vytvoření nové politické strany středu by ale bylo pro tohoto 77letého politika sázkou do loterie. Nové strany v izraelské politice přežívají jen výjimečně.

Perec 'zahájil kampaň'

Šaron bude mít těžkou konkurenci v podobě nového lídra Strany práce Amira Perece, který se u veřejnosti rovněž těší značné oblibě.

Strana práce v neděli odhlasovala svůj odchod z vládní koalice, a předčasné volby jsou tak zřejmě nevyhnutelné.

Perec na jednání ústředního výboru strany přednesl projev, který se může pokládat už za jeho první předvolební řeč.

Napadl v něm Šaronovu ekonomickou politiku a vyzval izraelské voliče, aby se rozhodli pro jeho vlastní - jak uvedl - "novou společenskou smlouvu".

Blesk z čistého nebe?

Pozorovatelé a komentátoři krok Ariela Šarona částečně očekávali. Mnozí naznačovali možnost tohoto vývoje od chvíle, co v souboji o předsednictví Strany práce zvítězil odborový předák Amir Perec, který se nijak netajil svým odporem k existenci vlády národní jednoty.

Rozpad koaliční vlády a ztráta většiny v parlamentu znamená nutnost nových voleb, Arielu Šaronovi se do nich přitom zjevně nechce v čele strany, která je vnitřně rozštěpená.

Hlavním důvodem nejednoty v Likudu je odpor členské základny k Šaronově vlastní politice, především k rozhodnutí zrušit židovské osady v pásmu Gazy a stáhnout odtamtud také izraelskou armádu.

Na základě odporu k Šaronovu novému "kurzu teritoriálních ústupků", jak ho nazývají jeho odpůrci, se uvnitř strany zformovalo několik protišaronovských křídel, nejsilnější z nich vede bývalý premiér Benjamin Netanjahu.

Prozíravý krok?

Likud je momentálně nejsilnější izraelskou stranou, mnozí komentátoři si proto kladou otázku, zda se Arielu Šaronovi odchod ze stranických řad může politicky vyplatit.

Podle jeruzalémské zpravodajky BBC Katji Adlerové izraelský premiér jednal s rozmyslem a rozhodně nečiní krok do neznáma:

"Průzkumy veřejného mínění, které se v izraelských médiích v posledních dnech objevily, dávají Šaronovi velké šance na úspěch, neboť on sám je mnohem populárnější než Likud. Dá se proto předpokládat, že jej značná část voličů bude následovat," soudí zpravodajka Katja Adlerová.

Podobný krok plánují i někteří další členové Likudu včetně vicepremiéra Ehuda Olmerta a několika dalších ministrů.

Strana, kterou by měl Šaron založit, je navíc už teď označována za centristickou, což podle pozorovatelů znamená, že by se o své voliče teoreticky neměl strachovat pouze pravicový Likud, ale možná i Strana práce.

Ta pod vedením Amira Perece hodlá udělat výrazný krok vlevo, což nemusí být všem voličům po chuti.