Pavel Vondra redaktor BBC

	Saddám Husajn se necítí být vinen, proces byl odročen na 28. listopadu

Saddám Husajn, jehož slovo mělo kdysi váhu zákona, jehož portrét zdobil doslova každou zeď a jehož jméno musely děti skandovat ve škole každé ráno, usedl v Bagdádu na lavici obžalovaných.

Má se zodpovídat z masakru v šíitské vesnici Dudžail před více než dvaceti lety. Ještě žádný bývalý arabský státník nebo panovník, přinejmenším v novodobých dějinách, nestanul před soudem za to, že vedl brutální válku proti vlastnímu lidu.

Vzezření obžalovaného

Saddám Husajn sice vypadá pohuble, vlasy a vousy má šedivější než dřív, ale jeho verbální projev příliš změn nedoznal.

Se stejným zápalem, s jakým dříve sliboval americké armádě potupnou porážku v "matce všech bitev", napadl hned v úvodu legitimitu tribunálu, který jej má soudit.

Předsedající soudce Razkar Muhammad Amín jej marně nabádal, aby potvrdil svou totožnost. Určitého stupně spolupráce se ale nakonec přece jen dočkal.

Na otázku, zda se v bodech obžaloby cítí vinen, bývalý diktátor jasně odpověděl, že ne. Soudce pak vyhověl žádosti obhajoby a odročil proces na 28. listopadu.

Důvody odročení

V rozhovoru pro televizní stanici Al-Arabíja později vysvětlil, že je potřeba čas na vyslechnutí prohlášení všech účastníků včetně žalobců, svědků a zúčastněných stran sporu.

Dále je dle soudce zapotřebí, aby se právníci obhajoby mohli seznámit s těmi soudními dokumenty, "které možná ještě neobdrželi," jak uvedl předsedající soudce.

S průběhem prvního dne procesu vyjádřil Razkar Muhammad Amín spokojenost. Nechtěl ale odpovědět na otázku, zda považuje Saddámovu neochotu uvést svou totožnost za pohrdání soudem.

Atmosféra procesu

Mezi hrstkou novinářů a pozorovatelů, kteří měli přístup do soudní síně, byl také Richard Dicker z organizace Human Rights Watch. Jak řekl BBC, uvědomoval si, že je svědkem historické události:

Bylo vzrušující vidět Saddáma Husajna jako vězně, vidět ho na lavici obžalovaných během soudního procesu. Richard Dicker

"Bylo vzrušující vidět Saddáma Husajna jako vězně, vidět ho na lavici obžalovaných během soudního procesu."

"Je to povzbudivé znamení, že jsou pomalu u konce dny, kdy diktátoři mohli páchat zločiny a dopouštět se genocidy a zločinů proti lidskosti a nemuset se za to nikdy zodpovídat."

"Připadalo mi to velmi vzrušující a jsem rád, že ten proces začal," dodal Richard Dicker z Human Rights Watch.

Námitky Human Rights Watch

Tato organizace už předem vyjádřila pochybnosti, jestli budou dodrženy mezinárodně uznávané justiční standardy. A její delegát u bagdádského soudu má k jeho podmínkám řadu námitek.

"Saddám Husajn například nemá právo mlčet. To znamená, že když jej soudce požádá, aby odpověděl na otázku, a on odmítne, může to být proti němu použito jako důkaz," poznamenává Richard Dicker a pokračuje:

"To je ovšem v příkrém rozporu s mezinárodními standardy pro spravedlivý proces. Soudci jej navíc mohou odsoudit na základě vlastního pocitu, že předložené důkazy svědčí o jeho vině."

"To je příliš nízko stanovená laťka. I haagský tribunál pro válečné zločiny v bývalé Jugoslávii nebo zvláštní soud pro Sierru Leone používají princip prokázání viny nade vši důvodnou pochybnost."

Otázka trestu smrti

Dicker navíc upozorňuje, že tento tribunál také může vynést trest smrti, což je z pohledu lidských práv krutý a nehumánní trest: "To vše podle mě nedovoluje, aby se Irák pohnul politicky kupředu, pryč od éry Saddámova režimu."

	Saddámu Husajnovi hrozí za události v Dudžailu trest smrti

Jiní právníci ale říkají, že i v procesu se Saddámem byla uplatněna pravidla z mezinárodních tribunálů, alespoň v míře, v jaké to tyto specifické podmínky umožňují.

Výhrady k tomu, co se odehrávalo v soudní síni, měli i někteří obyčejní Iráčané. Pochopitelně převážně ti, kdo na dobu vlády Saddáma Husajna mají důvod vzpomínat s určitou nostalgií, tedy především příslušníci sunnitské menšiny.

Iráčané se bouří

Ve Fallúdži, jednom z nejodbojnějších míst tzv. sunnitského trojúhelníku, působí humanitární pracovník Makím Nazár.

Tomu se nelíbilo údajně nedůstojné zacházení, jemuž byl bývalý prezident podroben. BBC k tomu řekl:

"Takové ponižování nemohou lidé přijmout. Není vhodné, aby s někým takto zacházeli - vlekli ho tam dva vězeňští dozorci. Lidé si myslí, že to je urážka celého národa."

"A to mimochodem říkají Iráčané, kteří tvrdí, že Saddáma Husajna nemají rádi. Když je ale ponižován člověk, který byl pětatřicet let jejich vůdcem, považují to i za svou vlastní potupu."

Rozdílné pohledy

Zdaleka ne všichni Iráčané s ním ovšem souhlasí. Jak BBC sdělil zpravodaj polské televize v Bagdádu Piotr Gorecki, proces se Saddámem doslova přikoval k televizím celý Irák.

"Lidé se k procesu vyjadřovali různě, podle toho, z jakého etnika jsou. Na televizi ale koukali všichni," říká Gorecki.

Televize proces vysílala s dvacetiminutovým zpožděním. Podle Piotra Goreckeho je to čistě bezpečnostní opatření. Ani dějiště procesu nebylo zveřejněno.