Jan Bumba redaktor BBC

Děti války bojují po 60 letech od konce války za odškodnění

"Děti války", jak se jim začalo říkat, zažívaly různá příkoří a diskriminaci po celý život.

Teď, po šedesáti letech, stále bojují za odškodnění, kterého se jim podle nich nedostalo v dostatečné míře.

'Nepřítel' státu

Dnes se v norských muzeích děti dozvídají o tom, jak norské odbojové skupiny bojovaly proti německé okupaci po celých pět let Druhé světové války. Na tuto část historie jsou Norové hrdí..

Ministr spravedlnosti se podle mě jenom vyhýbá skutečnému problému. Ta nenávist tam pořád je Paul Hansun, norské 'dítě války'

V muzeu ale není nic o lidech jako je Paul Hansun, který se stejně jako mnozí jiní lidé, stal obětí války. Utrpení mu však nezpůsobilo nepřátelské Německo, ale norský stát.

Jeho otec byl pilotem německé Luftwaffe. Jeho matka, Norka, opustila Paula krátce po jeho narození v roce 1942, protože nemohla unést onu hanbu.

"Po válce mě norské úřady daly do domova pro mentálně postižené děti, protože nikdo jiný by se mne neujal," vypráví Paul Hansun.

V domově bylo podle něj asi dvacet dětí války a bylo to hrozné místo. Paul domov opustil, když mu bylo devatenáct. Do školy chodil pouhé čtyři roky.

Děti na povel

Paul Hansun se dostal na svět jako důsledek projektu velitele SS Heinricha Himmlera, který chtěl, aby se němečtí vojáci stali otci dětí árijské rasy.

Blonďaté, modrooké norské ženy byly vysoce ceněny. Když válka skončila, bylo zatčeno čtrnáct tisíc Norek, které se stýkaly s Němci.

Blonďaté, modrooké norské ženy byly Němci vysoce ceněny. Nové árijské děti byly na cestě...

Vojáci po sobě zanechali více než deset tisíc dětí války. Mnoho z nich poté kvůli tomu, že jejich otci byli Němci, zažilo velké útrapy. Téměř šedesát let čekali na oficiální omluvu.

V době, kdy se Evropa chystala na oslavy konce války, dorazila skupina dětí války do norského parlamentu.

Přišli se podívat, jak pro ně poslanci odhlasují kompenzaci ve výši přibližně tří tisíc dolarů.

Politici říkají, že peníze jsou součástí jejich oficiální omluvy za předchozí vlády. Jde o oficiální uznání toho, že s tisíci dětmi války celá společnost zacházela špatně. Policie, školský systém, instituce zabývající se péčí o děti. Pro lidi jako je Paul Hansun je to však příliš pozdě a příliš málo.

"Nechci jejich peníze, pokud jich má být takhle málo," říká a pokračuje: "Ministr spravedlnosti se podle mě jenom vyhýbá skutečnému problému. Ta nenávist tam pořád je."

Uzavřená kapitola dějin?

Ministr spravedlnosti Odd Einar Dörum říká, že stížnosti některých dětí války chápe, ale pro oficiální norské představitele jde o uzavřenou kapitolu historie.

Pokud vím, tak žádná jiná evropská země, ve které se narodily děti místním ženám a německým vojákům, neučinila to, co my Odd Einar Dörum, ministr spravedlnosti

"Po šedesáti letech jsme se omluvili a také jsme dali jasně najevo, že je možné, aby tyto děti dostaly kompenzace."

"Pokud vím, tak žádná jiná evropská země, ve které se narodily děti místním ženám a německým vojákům, neučinila to, co my," uvedl ministr.

Jedna skupina dětí války se obrátila se svým požadavkem na kompenzace k Evropskému soudu pro lidská práva. Ostatní jsou však po šedesáti letech ústrků příliš unaveni a zdá se jim, že na podobné akce je už příliš pozdě.