V Číně už řadu dní probíhají protijaponské demonstrace

Peking označil současné vztahy s Japonskem za nejproblematičtější za posledních třicet let.

Mačimura usiloval o to, aby se Čína omluvila za škody, které způsobili čínští demonstranti v uplynulých týdnech na budovách japonských diplomatů v Číně. Peking omluvu odmítl:

Tisíce demonstrantů zaplavily ulice čínských měst a daly průchod svému rozhořčení. Tak mimořádné scény zažila Čína naposledy v roce 1989, kdy se konaly prodemokratické protesty.

Pondělní shromáždění se ale těší tiché podpoře úřadů, což se o většině protestů v Číně říct nedá.

Nelibost vlády vyvolaly například minulý týden demonstrace zemědělců proti znečištění z chemických továren.

Země prochází zásadní sociální změnou. Oběti reforem poukazují na rozdíly v životní úrovni, korupci úředníků a spory o půdu.

Podle oficiálních údajů v Číně v roce 2003 demonstrovaly tři miliony lidí.

Úřady většinou nasazují metodu cukru a biče - na jednu stranu nabízejí určité ústupky, na druhou stranu posílají organizátory protestů do vězení.

Pro Komunistickou stranu znamenají jakékoliv rozsáhlejší nepokoje nebezpečí, ale protijaponské protesty se zatím nesly v duchu vládních cílů.

Za příčinu se antijaponských demonstrací, které zachvátily čínská města se považuje nová japonská učebnice historie, která údajně zlehčuje zvěrstva spáchaná Japonci za druhé světové války.

Jenže problém japonských učebnic není nový. Proč se tedy to všechno děje právě teď?

Někteří tvrdí, že čínská vláda podnítila protesty, aby podpořila svou kampaň proti japonským ambicím získat stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN.

Ale je tady ještě jiné vysvětlení - a sice že pouliční protesty začaly žít vlastním životem a komunističtí vládci jsou nyní nuceni jednat s Japonskem tvrdě, aby se lidové protesty neobrátily proti jim samotným.