Václav Sochor redaktor BBC

Po 21 letech občanské války je Súdán nejchudší zemí

"Dámy a pánové, účastníci této konference se zavázali, že v letech 2005 až 2007 poskytnou čtyři a půl miliardy dolarů."

Těmito slovy oznámila předsedající norská ministryně pro rozvojovou pomoc Hilde Frafjordová Johnsonová celkovou výši pomoci na obnovu Súdánu, největší africké země, zmítané přes dvacet let občanskou válkou.

Na začátku konference přitom generální tajemník OSN Kofi Annan uvedl, že na udržení trvalého míru mezi převážně islámským severem a převážně křesťanským či animistickým jihem země je nezbytné vynaložit dvě a půl miliardy dolarů.

Dvojnásobek

Pomoc Súdánu se skoro zdvojnásobí především díky tomu, že Spojené státy se v úterý zavázaly poskytnout více než 850 milionů dolarů a dalších 900 milionů vyčlení, pokud to odsouhlasí americký Kongres.

Pomoc je ovšem podmíněna tím, že vláda v Chartúmu přijme razantní opatření k tomu, aby skončily útoky ozbrojenců proti civilistům v Dárfúru, kde stále bojují vládní jednotky s tamními vzbouřenci.

Súdán zastupoval v Oslu první viceprezident Ali Osman, který - jak se dalo po oznámení té částky čekat - prohlásil, že chartúmská vláda je odhodlána s pokračujícími násilnostmi v Dárfúru skoncovat:

"Budeme úzce spolupracovat s OSN, Africkou unií a všemi ostatními, abychom našli spravedlivé a okamžité řešení konfliktu v Dárfúru."

Návrat uprchlíků

Důležité je, že finanční pomoc vítá a podmínky s ní spojené zřejmě přijímá i Lidové osvobozenecké hnutí, které představuje hlavní složku odporu proti vládě.

Válka vyhnala z domovů přes milion obyvatel Dárfúru

Šéf hnutí John Garang už také nastínil své představy, jak by se měla ta finanční pomoc využít. V rozhovoru pro BBC uvedl, že je třeba co nejrychleji umožnit návrat domů vyhnancům a uprchlíkům.

Uprchlický problém je podle Garanga nejpalčivější a měl by se proto řešit okamžitě:

"V severním Súdánu máme tři až čtyři miliony vyhnanců a asi milion uprchlíků. Chceme, aby se mohli vrátit domů a aby se mohli podílet na obnově své země."

Budování infrastruktury

"Nemáme vlastně žádnou infrastrukturu, takže její budování je naší druhou prioritou: silnice, sociální služby, školy, zdravotnická zařízení, dodávky pitné vody," dodal Garang pro BBC.

Všechno tedy záleží na tom, jak rychle dárcovské země přejdou od slov činům, v tomto případě tedy od příslibu pomoci k jejímu skutečnému poskytnutí.

V minulosti se ale často stávalo, že se bohaté země vzletnými slovy zavázaly k pomoci, hlavně v případech přírodních katastrof, ale potom, jak se říká, skutek utek.