Tomáš Pavlíček redaktor BBC

Proti rozsudku Evropského soudu pro lidská práva není odvolání

Evropský soud pro lidská práva odmítl jejich žalobu na německý stát s odůvodněním, že sjednocené Německo nemůže přebírat zodpovědnost za činy okupačních sovětských sil.

Dokonce ani v tom případě, že dnešní Německo je nástupnickým státem bývalé Německé demokratické republiky.

V první vlně se jednalo o 15 000 lidí. O půdu přišli ti, kteří vlastnili více než 100 hektarů, a také kolaboranti s nacismem.

Dohromady byly vyvlastněno více než 3 miliony hektarů půdy. Tu potom okupační síly částečně přerozdělily a částečně zestátnily.

"Kulaci a kolaboranti"

V Německu proběhly dvě vlny vyvlastňování - jedna v letech 1945-1949, druhá ve východním Německu po roce 1949.

Evropský soud pro lidská práva ale konstatoval, že žalující strana nemá na náhrady nárok, protože už je dostala na základě zákona o kompenzacích z roku 1994.

Kdyby se tedy této skupině podařilo něco vysoudit, spustilo by to vlnu dalších žalob a Německo by muselo platit miliardy eur, podotýká zpravodaj agentury AP ve Štrasburku Jan Slíva.

Tato půda patří v současnosti novým vlastníkům, nebo ji zčásti ještě vlastní stát. Restituce by pak byla prakticky nemožná.

Východní a západní Německo také v červnu 1990 vydalo společné prohlášení, že veškeré kroky k vyvlastnění, které učinily okupační úřady se nebudou přehodnocovat.

Ani Německo ani Rusko

Evropský soud konstatoval, že případ je výjimečný a že německé úřady jednaly ve veřejném zájmu.

Přestože je verdikt konečný a nelze se proti němu odvolat, skupina se svých údajných práv vzdát nechce.

Podle nich totiž kompenzace, které dostali podle zákona z roku 1994 nejsou dostatečné.

Stěžují si, že dostali asi jenom pět až deset procent skutečné hodnoty svého majetku.

Paradoxem této situace je, že zodpovědnost za činy sovětské okupační správy nemá Německo, ale ani dnešní Rusko.

Právníci totiž argumentují tím, že o vyvlastnění sice rozhodla okupační správa, ale na území jiného státu, takže ani po Moskvě nemůžou tito lidé žádat odškodnění.

Symbolické gesto

Skupina se chce ještě obrátit ke komisi OSN pro lidská práva, ale podle Jana Slívy se jedná jen o symbolické gesto.

Komise totiž na rozdíl od Evropského soudu pro lidská práva nemůže Německu nic nařídit.

Některé restituce v Německu ještě stále probíhají. Pokud jde o majetek zabavený v západní části za války, pak mohli podle Jana Slívy podávat původní majitelé žádost o navrácení majetku do roku 1966.

V případě východního Německa je podle Slívy situace složitější.