Británie, Francie a Německo nabízejí ekonomickou, politickou a technologickou pomoc Teheránu výměnou za to, že ukončí obohacování uranu.

V předvečer schůzky řekl přední íránský vyjednavač Husajn Musavian, že o právu jeho země na mírové využívání jaderné energie se nedá diskutovat.

Podle zpravodajů se stanoviska obou stran nadále výrazně liší a neočekává se žádný průlom.

'Reformisté nemají moc'

Edward Luttwak z washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia si to vysvětluje mimo jiné tím, že na íránské straně chybí skutečný partner pro jednání:

"Reformisté jsou mimo hru. Mnoho evropských představitelů promarnilo spoustu času jednáním s prezidentem Chátamím, který je sice příjemný člověk, ale ani on, ani ostatní reformisté nemají v Íránu žádnou moc."

"Ovšem i zastánci tvrdé linie jsou rozpolceni. Jedno křídlo je přesvědčeno, že se země řítí do záhuby, protože se jí nedostává investic a chudne. Proto si nemůže dovolit hádat se se zbytkem světa."

"Ti druzí ale doma vystupují tvrdě - násilně potlačují studentské protesty, udržují náboženskou diktaturu a říkají, že Írán se nemusí starat o věci jako je stabilita a rozvoj. Proč se zaobírat ekonomikou? Místo toho raději vyvineme jaderné zbraně."