Martin Řezníček zpravodaj BBC

Američané jsou v Jižní Koreji od konce války v roce 1953

Ze země by měla odejít třetina Američanů, kterých je tam celkem 37 tisíc.

U hranic, kde byli rozmístěni, po sobě ale americké jednotky zanechávají podivné dědictví.

Po jejich padesátileté přítomnosti tam zůstávají zchudlé komunity, ve kterých potomci smíšených párů Američanů a Asiatů bojují proti předsudkům a diskriminaci.

Jako všude v Jižní Koreji, i tady se nejvíce cení uniformita.

Střední škola

Kang Min Jong je Korejka jako její spolužačky. A přece je úplně jiná.

Její otec, kterého nikdy nepoznala, byl Afro-Američan, který sloužil na nedaleké vojenské základně. V zemi, kde se tolik dá na rasovou čistotu, na sobě Min Jong nese znamení.

Ale my jsme Korejci, proč tedy s námi nemohou zacházet stejně Kang Min Jong

"Jen bych si přála, aby mě Korejci nediskriminovali. Vždyck tvrdí, že jsme jedna rasa. A někdy slyším lidí říkat: 'Nehrajte si s ní, je míšenka'."

"Jsme Korejci, proč tedy s námi nemohou zacházet stejně."

Min Jong bydlí se svojí matkou v bytě o dvou místnostech. Matka je nemocná a nepracuje.

Život je pro Min Jong stejně jako pro tisíce dalších míšenců bojem proti diskriminaci a chudobě. To, že chodí na střední školu, je v této komunitě vlastně výjimkou.

Výjimečná městečka

Lee Hyong Kyun pracuje v organizaci Pearl S. Buck International, která se snaží americko-asiatským míšencům pomáhat. Mnozí z nich se prý vzdávají už v dětství.

Ženami, které něco měly s vojáky, Korejci opovrhují

"Ve škole nad nimi ohrnují nos a občas se zeptají: 'Co jsi zač? Co tvoje máma prováděla?'"

"Děti jsou pak zastrašené, bez odvahy. To je pro děti vzešlé z americko-asijskýchj párů v Koreji velký problém."

U letecké základny v Osanu se rozprostírá jakási malá Amerika. Korea je možná etnicky nejhomogenější zemí světa.

Žádné skutečné menšiny, žádní přistěhovalci. Jedinou odlišností jsou městečka, která se vytvořila u vojenských základen.

Ženami, které něco měly s vojáky, Korejci opovrhují. A jejich děti na tom nejsou lépe.

Populární hvězda

V posledních letech zkusili někteří američtí Asiaté štěstí v show byznysu. Zpěvačka zvaná Tee se stala populární hvězdou. To může být znamení, že zvláště mladší generace začíná míšence přijímat.

Vztah Jihokorejců k americkým vojákům je proměnlivý

Také Park Ji Soo věří, že se jí podaří v životě prorazit. Hned po škole si našla práci v továrně na průmyslovém předměstí. Ale svého snu odejít do Ameriky se už vzdala.

"Zůstanu a budu pokračovat tady. Není to pro mě zas tak špatné. Ale bojím se o své přátele."

"Mnozí po odchodu ze školy strádají. Doufám jen, že se na nás lidé začnou dívat jinak. Chci jen, aby mě brali jako kohokoli jiného.

To ale určitě nebude jednoduché. Pro Korejce, kteří do útlého dětství vědí, že si mají vážit rasové čistoty, stále není jednoduché přijmout ty, kdo jsou jiní.

Vztah k americkým vojákům

Obecně se však má za to, že vojáci, kteří slouží v Koreji nejsou nijak elitní.

Mladé holky si třeba i závidí, že kamarádka chodí s Američanem Lucie Pejsarová, studentka koreanistiky

"Jsou považováni za nevzdělané až přihlouplé a Korejci k nim nemají žádný respekt," objasňuje studentka koreanistiky v Soulu Lucie Pejsarová.

Dalším aspektem problému je i to, že Korejci mají pocit, že jim vojáci US Army kradou ženy.

Smíšené páry a jejich potomci vadí spíše starší generaci.

"Mladé holky si třeba i závidí, že kamarádka chodí s Američanem, protože předpokládají, že se s ním odstěhuje do Spojených států" upozorňuje Pejsarová.

Vztah k americkým vojákům se v Koreji mění podle toho, zda se stane nějaký incident.

Na druhou stranu se Korejci podle Pejsarové trochu bojí toho, co bude následovat poté, až američtí vojáci ze země odejdou. Jsou si vědomi hrozby ze Severní Koreje.