Rachel Harveyová, Aceh zpravodjka BBC

Kombinace ničivých přírodních sil měla v Acehu devastující následky

V jedenácti postižených státech už napočítali téměř 83 tisíc mrtvých. Podle odhadů Červeného kříže se tato bilance může vyšplhat až na sto tisíc.

Americký prezident George Bush prohlásil, že rozsah katastrofy se prakticky vymyká lidskému chápání.

Jeho ministr zahraničí Colin Powell vzápětí oznámil, že Spojené státy dávají dohromady mezinárodní koalici, která by koordinovala humanitární pomoc a obnovu.

Německý kancléř Gerhard Schroeder navrhl, aby státy sdružené v takzvaném Pařížském klubu věřitelů uvalily moratorium na splácení dluhů těm zemím, které neštěstí postihlo.

Nejvíce vlny tsunami řádily v Indonésii, kde počet obětí dosáhl 45 tisíc. A převážná většina z nich zahynula v provincii Aceh na severu země.

Svědectví z Acehu

Na maličkém letišti v hlavním městě provincie Aceh vládne chaos. Na každé letadlo čekají davy.

Nejdříve jsme slyšel obrovský rachot. Vyhlédl jsem ven a spatřil valící se vodu. Zdálky vypadala jako valící se kouř Přímý účastník živelné pohromy

Lidé doufají, že z něj vystoupí právě jejich příbuzní, kteří jim přijeli pomoc.

Samotné letiště nebylo nedělní pohromou naštěstí příliš poškozena - jinak to však vypadá kousek za silnicí: stovky mrtvých těl, poskládaných na trávě podél silnice.

Prahne slunce. Dlouhou řadu mrtvých obcházejí příbuzní, tváře jsou ještě rozeznatelné, snaží se mezi nimi najít ztracené blízké.

Plačící žena pátrá po své nejmladší dcerce. Zatím však objevila pouze osobní auto, v kterém cestovala.

"Kdykoliv jsem jí myla vlasy," vzpomíná na své dítě, "stěžovala si, že na ní pouštím moc vody. Nedokážu si představit to její utrpení v přívalové vlně vůbec představit. Zoufale mi chybí."

Teprve po pár dnech začíná být zřejmý skutečný rozsah neštěstí. Aceh byl zasažen nejprve mohutným zemětřesením, pak několika přívalovými vlnami.

Kombinace ničivých přírodních sil měla devastující následky. Někteří však měli štěstí.

"Nejdříve jsme slyšel obrovský rachot. Vyhlédl jsem ven a spatřil valící se vodu. Zdálky vypadala jako valící se kouř."

"Začal jsem křičet: 'Hoří, hoří', než mi došlo, že je to voda. Ukryl jsem se v mešitě. Když to pominulo a vyšel jsem znovu ven, všude kolem mě byla mrtvá těla," říká jeden z přímých účastníků přírodní katastrofy v Acehu.

Ztracený ráj

Dříve stály na těchto místech stánky s ovocem a zeleninou, malé kavárničky. Teď je tu bahno, suť, zdivo, auta a motorky uvízlé v blátě.

Mrtvoly tu leží už tři dny - teď jsme je začali pohřbívat do masových hrobů Rhama Wattiová, Červený kříž

Mezi tím vším končetiny zaživa pohřbených lidí. Na okraji hlavního města provincie s názvem Banda Aceh má své provizorní sídlo Červený kříž.

Jak říká jedna z jeho zástupkyň Rhama Wattiová, nezbývá než postupovat rázně a bez sentimentu. Na nějaké obřady prý není čas.

"Mrtvoly tu leží už tři dny - teď jsme je začali pohřbívat do masových hrobů. Nic jiného nám nezbývá, je jich tu příliš mnoho, musíme jich pohřbít kolem dvou tisíc," říká představitelka Červeného kříže.

Když už se zdálo, že situace na Sumatře je tak špatná, že už prostě nemůže být hůře, přišly první zprávy jihozápadní provincie, která byla nejblíže epicentru.

Čtyři pětiny města Mejláboh byly srovnány se zemí. Osud jeho pět a devadesáti tisíc obyvatel byl nejasný. Indonéští představitelé se však obávají toho nejhoršího.