Muzeum moderního umění se vrátilo do centra New Yorku

Do centra New Yorku se tak vrátila instituce, která byla po většinu 20. století považována za nejvlivnější svého druhu na světě.

Muzeum svou plochu zásadně rozšířilo - koupilo sousední objekty, zbořilo jeden hotel a postavilo nový vysoký dům projektovaný japonským architektem Yošijem Tanigučim:

"Když procházíte galerií, tak se vám často naskytne výhled na město. Zároveň si ale užíváte umělecká díla uvnitř."

"Mým záměrem tedy bylo, abyste cítili, že jste v New Yorku, a zároveň se kochali fantastickým uměním," řekl Taniguči.

Zpět do centra

Charlotta Kotíková, historička umění, která působí v brooklynském muzeu výtvarného umění v New Yorku, hodnotí renesanci Muzea moderního umění jednoznačně pozitivně:

"Už jen proto, že se muzeum vrátilo ze čtvrti Queens do Manhattanu, protože je přece jen přístupnější, se budeme zase moci dívat na ta díla, která dělají Muzeum moderního umění tou významnou institucí."

Podle Charlotty Kotíkové tkví nejvýznačnější změna v začlenění muzea do urbanistického celku středu města.

Vznikla prý skutečná dominanta, která spojuje plochu středního Manhattanu.

"Povedlo se tak ve stylu středního Manhattanu. To znamená, že je to ve stylu velkých korporací," uvádí Kotíková, podle níž styl budovy ovlivňuje i to, jak jsou vnímána vystavovaná umělecká díla.

Obrovské prostory

"Duch korporací je i v tom obrovském prostoru průchozí haly, která spojuje 53. a 54. ulici. Ta je vybudována v tak nadměrném, nadlidském prostoru, že najednou i umělecká díla, která tam jsou vystavována, jsou vlastně doplňkem.“

V obrovských prostorách do prý mizí intimita prožitku s díly

Charlotta Kotíková se domnívá, že v obrovských prostorách do jisté míry mizí intimita prožitku s uměleckým dílem, přesto však chápe, proč k této změně prostoru dochází.

"Dochází k tomu zřejmě proto, že Muzeum moderního umění chtělo mít víc místa jak na stálé sbírky, tak výstavy, jež jsou tam jen po určitou dobu. A to se skutečně stalo. Je to celkově pozitivní."

"Já sama se domnívám, že vztah mezi divákem a dílem má být poněkud intimnější, ale na druhou stranu onen obrovský prostor sám o sobě je nádherný," uvedla v rozhovoru pro BBC historička umění Charlotte Kotíková.