Jan Bumba redaktor BBC

V Novém Skotsku tentokrát vzniklo nových 5 octomilek

I když - správnější je hovořit o mouchách v množném čísle, protože v laboratoři v provincii Nova Scotia (Nové Skotsko) vzniklo pět geneticky stejných exemplářů mušek octomilek.

Výzkumný tým uznává, že na světě je much dost, ale právě na tomto druhu hmyzu se dá dobře studovat reproduktivní biologie.

Kompletní genom octomilky vyluštili vědci už v roce 2000, ale muška byla oblíbeným předmětem bádání už před sto lety. Pokusy s mutováním mušky se datují už do roku 1908.

Životní cyklus octomilky totiž trvá jen dva týdny, takže výsledky křížení se dají pozorovat na mnoha generacích ročně.

Octomilka - tradiční model pro genetiku

Octomilka je zkrátka více než sto let jedním z nejtradičnějších modelů pro genetiku, jak potvrzuje ve Spojených státech žijící biolog Václav Větvička:

"Částečně je to tím, že její životní dráha je velice krátká, což znamená, že reprodukční cyklus je velice rychlý."

"Výsledky genových manipulací proto vědci vidí prakticky během týdne," vysvětluje Větvička. Z toho plyne jasná výhoda – u jiných zvířat by vědci museli čekat roky.

Kompletní genom octomillky vědci odhalili v roce 2000

Octomilka má ve stadiu larvy chromozomy, jejichž DNA je tisíckrát zmnožena. I to vědcům ulehčuje výzkum.

Pokud mají být totiž geny podrobeny zkoumání, musejí být nejprve izolovány.

Až do nedávné doby to bylo poměrně pracné, složité a zisk byl nepatrný. Pokud se vědci dostanou k možnosti získat tisíckrát více materiálu, je to obrovská výhoda.

Namísto jednoho vzorku, v tomto případě jednoho chromozomu jedné mušky, mají k dispozici vzorků velké množství.

Nakolik je genom mušky octomilky podobný lidskému genomu? Pro někoho možná trochu překvapivě více než z poloviny.

"Pokud bereme čistě shodné geny, tak je to zhruba 60 procent," vysvětluje Václav Větvička.

"Pokud se ovšem podíváme na geny, o kterých buď už víme nebo tušíme, že mají nějaký vztah k chorobám lidí, rakovině či třeba Parkinsonově chorobě, tak tam se jedná až o 75 procent," dodává vědec.

Genetický materiál z embrya

Dárcovský genetický materiál při pokusu s muškami octomilkami pocházel z buňky embrya, nikoli dospělého jedince jako třeba v případě klonování známé ovce Dolly. Podle Větvičky však v těchto dvou způsobech není zas tak velký rozdíl:

"Jediná výhoda je v tom, že geny z embryonálních buněk jsou poněkud lépe manipulovatelné. V případě klonování totiž vždy platí, že vědci musí nějakým způsobem potlačit funkci některých genů, jež by fungovaly proti normálnímu vývoji."

Genom octomilky je poměrně dost podobný lidskému genomu

Podle něj se to však většinou příliš dobře nepovede, proto jsou s klonováním stále tak velké potíže.

"U genů v embryonálním stadiu je dokážeme lépe manipulovat, lidově řečeno – lépe vypnout to, co nechceme," komentuej Václav Větvička.

Vědci z Halifaxu oznámili, že k naklonování mušek museli provést osm set transferů genetického materiálu. Procento úspěšnosti v podstatě odpovídá jiným pokusům s jinými zvířaty.

Odborníci však upozorňují zejména na to, že první klon se kanadským vědcům podařilo získat už za 14 dní, což např. u savců nepřipadá v úvahu.