Sean Coughlan redaktor BBC News Online

Má George Bush větší šanci vládnout díky svému jménu?

Chcete-li předvídat volební výsledky, podívejte se na původ jmen kandidátů.

Stačí se pouze zběžně podívat na titulky jakéhokoliv hollywoodského filmu a uvidíte mnohoslabičné a etnicky co nejrůznorodější příjmení svědčící o velké multikulturní a etnické rozrůzněnosti USA.

Když však dojde na prezidentské volby, multikulturní rozrůzněnost jde stranou: největší preference mají průrazní kandidáti nejlépe anglosaského původu.

Tedy, kdo chce předvídat favorita závodu o prezidentské křeslo, nechť se prý podívá na délku a původ jmen kandidátů.

Od druhé světové války volebního úspěchu dosahovali kandidáti se stále kratšími jmény, která se dobře vyjímala na předvolebních billboardech.

Nejlepší jsou prý ta příjmení, která by dobře seděla i hlavním postavám některého z oblíbených televizních seriálů.

V poslední bitvě o prezidentský post v roce 2000 už příjmení skutečně nemohla být kratší: ve finále spolu "soupeřila" dvojslabičná jména George Bush a Al Gore.

Kdo z koho

Zdá se, že republikáni tuto nespornou výhodu krátkých a dobře zapamatovatelných jmen pochopili.

Přestože byl prezident Clinton "dvouslabičný", zvítězil

Během třech desetiletí, která následovala po Nixonově odchodu z úřadu, byl Ronald Reagan jediným republikánským prezidentem s příjmením delším než jedna slabika. Náhoda?

Je ovšem pravda, že toto pravidlo neplatí vždy. Kupříkladu "jednoslabičný" Bob Dole prohrál bitvu s "dvouslabičným" Billem Clintonem. Šlo o rozdíl pouhé slabiky.

Navíc, jméno Clinton je i tak poměrně krátké a strohé.

Bill Clinton drží další primát, protože patří mezi pouhé dva prezidenty, kteří v období po druhé světové válce porazili protikandidáta s kratším jménem.

Tím druhým šťastlivcem se stal Jimmy Carter, když porazil Geralda Forda v dusné atmosféře, která následovala po aféře Watergate.

Jinak žádný "finalista" prezidentského mače s krátkým jménem nebyl poražen, což by mohlo být znepokojující znamení pro Johna Kerryho.

Krátké a ještě kratší

Podle Barbary Kellermanové, vedoucí výzkumného střediska Harvardovy univerzity, však počítání slabik jména kandidáta není zcela bezpředmětným způsobem, jak posuzovat volební preference.

V dnešní zrychlené době je krátké jméno výhodou. Přitáhne větší pozornost Barbara Kellermanová

Pokud je politika záležitostí log a reklamních poutačů, pak krátká a působivá jména, která jsou viditelná a snadno se zapamatují, budou pro kandidáta velkou výhodou.

Jsou-li v současné době "v kurzu" mužští kandidáti, pak jednoslabičné jméno bude znít "solidně a průrazně," říká profesorka Kellermanová.

"Rozpětí pozornosti věnované veřejným záležitostem se snižuje s každou generací, takže v dnešní zrychlené době je krátké jméno výhodou. Přitáhne větší pozornost," dodává Kellermanová.

Dlouhá jména jsou 'out'

Chcete-li zavadit o prezidenta s tříslabičným příjmením, musíte se vrátit zpět k Johnu Kennedymu do roku 1960.

Reagan byl dlouho jediný kandidát s dlouhým křestním jménem

Pokud se v paměti vrátíte do pomalejších padesátých let, zjistíte, že tehdy měl ještě Dwight Eisenhower šanci vtěsnat své příjmení na hlasovací lístky.

Vedle faktu, že býval vrchním velitelem vojsk během války, měl Eisenhower to štěstí, že jméno protikandidáta bylo stejně dlouhé jako to jeho: Adlai Stevenson.

Přesto jej však pro jistotu fanoušci překřtili na téměř filmově znějícího, populárního "Ika".

Stephen Hess, bývalý poradce prezidenta a odborný analytik Brookingsova institutu ve Washingtonu, však teorii o výhodnosti krátkých jmen odmítá.

Podle něj znějí krátká jména dobře v titulcích, ale celkem vzato, jinak nejsou důležitá.

"Afroameričané mohou mít krátká anglosaská jména, přesto se však mezi vítěznými kandidáty zatím neobjevili," dodává.

Mezi elitou

Podle Richarda Croskatta, profesora Ústavu amerických studií na University of East Anglia, jména důležitá jsou. Hodně prý vypovídají o prezidentově původu.

Kennedy a Macmillan v éře tří slabik

"Přes všecku etnickou rozrůzněnost ve Spojených státech funguje něco jako "systém elit", který je neodmyslitelně propojený s dosaženým vzděláním a společenským statutem.

Takto strukturovaný systém dává inherentní výhodu "rodilým" Američanům s dlouhou rodinnou tradicí na kontinentě."

Zdá se, že krátká jména jsou výhodou i ve Velké Británii. Poslední premiér, který měl tříslabičné příjmení, Harold Macmillan, opustil Downing Street v roce 1963.

Ovšem v Británii nejsou dlouhá příjmení něčím neobvyklým.

Rychlý pohled na sestavy hráčů ve fotbalové kvalifikaci Anglie-Wales z minulého týdne odhalí, že více než šest hráčů mělo příjmení tříslabičné.

Změna dlouhého jména na krátké pro posílení vlastní image není samozřejmě žádným novým objevem.

Ostatně, kdo ví, kam by to dotáhl třeba takový Josef Visarionovič Džugašvili, kdyby si nezměnil jméno na Stalin?