Martin Řezníček zpravodaj BBC

Intifáda si vyžádala tisíce životů na obou stranách

Jeho rozhodnutí bylo od začátku sporné. Místo totiž považují za svaté židé i muslimové a Palestinci pohlížejí dodnes na Šaronův krok jako na vysoce provokativní.

Po 28. září 2000 začaly velmi rychle násilnosti a během několika dní vypuklo nové povstání, tzv. druhá intifáda.

Šaron si tehdy během své návštěvy ale nic takového nepřipouštěl:

"Přišel jsem sem s poselstvím míru. Myslím, že můžeme s Palestinci žít v míru," prohlásil Šaron.

Co přinesly 4 roky povstání?

Palestinci to viděli jinak. Šaronova návštěva na Chrámové hoře rozpoutala násilnosti, kvůli nimž v uplynulých čtyřech letech zahynulo více než 4300 lidí.

Téměř tři a půl tisíce z nich tvoří Palestinci, tisíc pak Izraelci.

Izraelská novinářka Taťána Hoffmanová tvrdí, že čtvrté výročí začátku nových násilností si připomínají i v Izraeli:

"Izraelci stejně jako Palestinci dělají bilanci těch uplynulých čtyř let a je to bilance samozřejmě velice negativní. Situace se neustále zhoršovala s výjimkou posledního roku, kdy se Izrael odhodlal k dalším drastickým krokům proti Palestincům, jako je postavení bariéry."

Pravda je, že za dobu existence bariéry, kterou kritizuje OSN, výrazně poklesl počet sebevražedných atentátů Palestinců.

Z rozpoutání povstání se obviňují strany navzájem

Připouštějí si však Izraelci, že intifádu mohla rozpoutat sporná návštěva Ariela Šarona na Chrámové hoře a brutální chování izraelské armády?

Izraelci obhajují svůj tvrdý postup proti Palestincům

Podle Hoffmanové se "Izraelci domnívají, že Palestinci a Arafat jen hledali nějaký důvod, aby mohlo dojít k tomuto povstání."

Ghada Karmí je palestinskou spisovatelkou, která působí také na Institutu arabsko-islámských studií na univerzitě v britském Exeteru:

"Když Šaron podnikne takovou návštěvu, která je naprosto zbytečná, tak je docela jasné, že jedním z jejích cílů je vyvolat nějakou reakci na straně Palestinců."

Ovšem mezi Palestinci už v té době panovalo dost velké napětí. Ztroskotalo přece úsilí amerického prezidenta Billa Clintona přimět obě strany k dohodě v Camp Davidu. Takže násilnosti visely ve vzduchu, mohlo je rozpoutat prakticky cokoliv. Souhlasíte s tím?

To je naprostá pravda. Takže to spíš byla rozbuška, a ne příčina. Příčina přirozeně doutnala léta. Byla to nejen dohoda, resp. nedohoda z Camp Davidu.

Také například dohody z Osla z roku 1993, do nichž Palestinci vkládali naději, že jim do roku 2000 přinesou nějakou formu státu a lepší hospodářskou situaci než tu, v níž žijí teď.

Neleží ale také část viny na straně palestinské samosprávy, která nedokázala dospět k dohodě? Byť se samozřejmě stále hovoří o tom, kdo vlastně za ztroskotání rozhovorů v Camp Davidu může. Ale i tak - Jásir Arafat se vrátil domů s prázdnýma rukama. A jsou tací, kteří tvrdí, že Palestinské samosprávě vlastně výbuch násilností vyhovoval...

S touhle analýzou rozhodně nesouhlasím. Zaprvé - jednání v Camp Davidu byla pro Palestince dost znepokojující. Kdyby to tak nebylo, tak by se Arafat choval jinak.

Je dost zvláštní, že se zapomíná na to, že to byl Arafat, kdo podepsal dohody s Izraelci v roce 1993. A to je pro jakéhokoli jiného palestinského vůdce nepředstavitelné.

Názor, že Arafat buď organizoval, nebo chtěl intifádu, nepodporují žádné důkazy. Existují ale důkazy, že když povstání začalo - a šlo o spontánní projev vzteku a nesouhlasu Palestinců - tak ho pak využil a řídil. To je pravda.

Ale Palestincům povstání přece nijak nepomohlo. Za poslední čtyři roky jich zahynulo na tři a půl tisíce, o život přišel i tisíc Izraelců. A čeho dosáhli - ničeho.

Situace Palestinců je naprosto strašná. V době povstání a odporu proti vojenské okupaci nefungují věci tak, že si sednete a řeknete: "Udělám to a dostanu to".

Museli to udělat, protože nemohli tolerovat fakt, že jsou okupováni. Tragédií není ani tak selhání taktiky nebo postupu Palestinců, za což mohou být kritizováni, ale především neschopnost mezinárodního společenství a zejména USA udělat něco s porušováním lidských práv ze strany Izraele. A také s jeho stálým porušováním mezinárodního práva.

Izraelci mohou namítnout, proč by něco dělali, když je zabíjejí sebevražední palestinští útočníci.

Intifáda nezačala se sebevražednými útočníky. Oni představují důsledek brutálního jednání Izraelců. Nezapomínejte prosím, že pouhý den po Šaronově návštěvě na Chrámové hoře izraelská armáda zabila šest Palestinců, kteří klidně protestovali. Takhle to ve skutečnosti začalo. Násilnosti byly výhradně na izraelské straně.