Hana Andělová editorka BBC

Otevřenost Nicolase Sarkozyho se mnoha Francouzům zamlouvá

Zpočátku hodlá pouze vést svoji stranu, jeho ambice jsou mnohem větší.

V zatím posledním pokračování bitvy uzavřeli oba soupeři křehké příměří: Sarkozy se musí vzdát křesla ministra, pokud chce v listopadu kandidovat na post předsedy Svazu pro lidové hnutí (UMP).

Sarkozy doufá, že mu tento krok pomůže pro útok na prezidentskou funkci v roce 2007, Elysejský palác zase věří, že se podobnou výzvu podaří zažehnat.

Je velmi aktivní, má v sobě entusiasmus a dokáže jej přenést na lidi kolem sebe Nathalie Kosciusco-Morizetová

Na nedávné konferenci UMP Sarkozy v plamenném projevu vyzval věrné straníky, aby pomohli stranu omladit. Publikum bylo nadšené, Sarkozy - přezdívaný Sarko – má nesporně řečnický talent.

Okouzlení delegáti sjezdu pak skandovali hesla, při kterých muselo Jacquese Chiraka bodat u srdce: "Sarko prezidentem," křičelo auditorium a z Elysejského paláce v tu chvíli jakoby zavanul přímo hmatatelný chlad.

Chirakův chráněnec

V reakci Jacquese Chiraka byl nicméně cítit pokus vrátit Sarkozyho tam, kam patří. Pokus, který měl připomenout, že Sarkozy byl a navenek zůstává Chiracovým chráněncem:

"Mezi mnou a ministrem financí nejsou žádné spory, a to z jednoduchého důvodu: Já rozhoduji a on plní má přání. Takže mezi námi nejsou žádné neshody," tvrdil Chirac.

Nikdo neví, co se stane se Sarkozyho popularitou a se vztahem k prezidentovi Anita Hausserová

Odpověď ministra financí byla opravdu bezprostřední. Sarkozy se vzápětí objevil na titulní straně týdeníku Paris Match.

Opálený, mladistvého vzhledu, s výrazem šelmy a s atraktivní manželkou po boku. Nad vším se skvěl titulek: "Připraven na bitvu".

Paris Match dále devětačtyřicetiletého Sarkozyho zvěčnil, kterak sprintuje po fotbalovém hřišti s jedním ze svých malých synů - Lze těžko vymyslet větší kontrast při srovnání se sedmdesátníkem Chiracem.

Ministerské křeslo za předsednické

Oba muži jsou ale pragmatičtí, a tak každý dostane svůj díl: Sarko má svolení útočit na křeslo předsedy strany a na oplátku opustí ministerstvo financí.

Vedení strany se domnívá, že takové uspořádání bude prospěšné pro všechny. Toho názoru je například Nathalie Kosciusco-Morizetová:

Tony Blair dokázal získat média, tak jako to dokáže Sarkozy. A Sarkozy umí jako Blair přiblížit své politické názory veřejnosti Nicolas Domenach

"Je velmi aktivní, má v sobě entusiasmus a dokáže jej přenést na lidi kolem sebe. A to je pro tak velkou stranu, jako je UMP, velmi potřebné.

"Je také velmi kreativní a hledá v politice nové postupy. I to v UMP potřebujeme. Myslím, že to bude dobrá věc pro všechny."

I uvnitř strany ovšem existuje podezření, že pan Sarkozy chce jen využít funkce ve straně k tomu, aby si připravil půdu a v roce 2007 zaútočil na Elysejský palác.

Muž sjednocení?

Lidé věrní Chirakovi varují Sarkozyho, že jeho kroky hodlají sledovat.

K takovému loajálnímu křídlu patří i šéf senátního klubu UMP Joscelyn de Rohan, podle nějž riziko této situace spočívá v možném rozštěpení strany.

"Sarkozy musí být mužem sjednocení. Není možné, aby prezident republiky a šéf UMP nesdíleli stejné názory na budoucnost."

"Jestliže Sarkozy kandiduje na místo předsedy, je to proto, že se tak dohodl s Chirakem. Protože o tom víme, měli bychom ho podpořit," dodává Joscelyn de Rohan.

Učitel a jeho žák

A jak si Sarkozy a Chirac vedou nyní?

Anita Hausserová je Sarkozyho životopiskyní a říká, že vztahy mezi oběma muži jsou podobné vztahům mezi Tonym Blairem a Gordonem Brownem - jen mnohem, mnohem horší.

Cesta Jacquese Chiraka do Elysejského paláce trvala 19 let

"Myslím, že je to děsné, je to vztah, který se neustále pohybuje v extrémech, nahoru a dolů. Je to velmi neobvyklá situace, není moc k vidění, aby se ministr vzdal místa kvůli kandidatuře na předsedu strany."

"Nikdo neví, co se stane se Sarkozyho popularitou a se vztahem k prezidentovi. Chirac má mnoho přátel a Nicolas Sarkozy nebude tak svobodný, jak předpokládá. Bude to boj, těžký boj," říká Anita Hausserová.

A Sarkozy riskuje, že se bitva možná nebude vyvíjet podle jeho představ. Jeho reputace je hodně dána tím, že je právě ministrem financí a může předvést své schopnosti a ráznost při řešení národních problémů.

Netypický Francouz

Sarkozy na sebe upozornil jako ministr vnitra svým tvrdým postojem ke kriminalitě a imigraci.

"Sarkozy byl právníkem, a tak se zdá, že je lidem blízko. Chce lidem ukázat, že rozumí jejich problémů a že je vyřeší," tvrdí Anita Hausserová.

Ve Francii trvá dlouho, než se stanete prezidentem. Myslím, že lidé mají rádi, když se čeká. Sarkozy třeba může být zvolen, ale ne hned napoprvé Anita Hausserová

Syn maďarského imigranta, jehož matka má řecké a židovské kořeny, nebyl nikdy typickým Francouzem.

Podle dalšího Sarkozyho životopisce Nicolase Domenacha byl ovlivněn více britskými než francouzskými politiky.

"Velmi obdivuje Tonyho Blaira - z mnoha důvodů," říká Domenach.

"Tony Blair dokázal získat média, tak jako to dokáže Sarkozy. A Sarkozy umí jako Blair přiblížit své politické názory veřejnosti."

Ve stopách Chiraka

Před pár desítkami let se jiný francouzský politik nacházel ve stejné situaci. Byl populární, energický, žíznil po moci.

A také si chtěl na stranické půdě vybudovat základnu pro funkci nejvyšší.

Opustil vládu, ale prezidentský úřad nezískal a Elysejský palác mu unikal ještě dlouhých 19 let. Ten muž se jmenoval Jacques Chirac.

Anita Hausserová varuje, že Sarkozyho může postihnout stejný šok, pokud bude dál vystupovat s tak nepokrytými ambicemi:

"Ve Francii trvá dlouho, než se stanete prezidentem. Myslím, že lidé mají rádi, když se čeká. Sarkozy třeba může být zvolen, ale ne hned napoprvé."

V Sarkozyho případě to zatím vypadá spíše na zákopovou válku, než na jedinou bitvu.