Pavel Vondra Londýn

Mezi 22 jmény je letos o poznání méně etablovaných spisovatelů. Naopak hned šest navržených titulů jsou literární debuty.

To, že na seznamu chybí jména jako je V.S. Naipaul, držitel Nobelovy ceny za literaturu, nebo Louis de Berniéres, autor deset let starého veleúspěšného románu Mandolína kapitána Corelliho považují někteří kritici za překvapení.

Oba zmiňovaní autoři totiž v posledním roce publikovali kritikou vesměs dobře přijatá díla.

Odpor ke střední třídě

Někteří porotci však rozhodnutí obhajovali tím, že upřednostněná díla nových či méně známých autorů jsou stejně dobrá a navíc prý vyzrálý a usedlý styl jejich zkušenějších kolegů předčí vervou a nadšením.

Jednoho z členů poroty Tibora Fischera zase zaujalo, kolik z celkového množství 127 předložených titulů, které porotci musí všechny přečíst, spojovalo to, co nazval "odporem ke střední třídě":

"Já netvrdím, že se spisovatelé nějak spikli, ale jednou z věcí, kterou jsem nemohl přehlédnout, když jsem všechny ty knihy četl, byl objem kritiky a satiry, které jsou v nich střední vrstvy vystaveny."

"Na tom samozřejmě není nic špatného - nakonec nezáleží tolik na tom, o čem píšete, ale jak, i když obecně bych řekl, že je pro autora nebezpečné začínat si s politikou, protože politika se pak velice často vplíží do knihy k její škodě."

Editorka literární rubriky v deníku Times Erica Wagnerová ovšem Fischerovy obavy nesdílí a říká, že dané téma je v anglické literatuře přítomné už dávno.

"Neřekla bych, že to je něco nového. Vezměte si například Charlese Dickense, který v románu Náš společný přítel podrobil ctižádostivou střední třídu naprosto nemilosrdné kritice. Myslím, že to je stejně starý fenomén jako romány samy." říká literární kritička Erica Wagnerová

Favorité podle sázkových kanceláří

Ze známějších jmen se mezi nominovanými velké šance připisují Iru Colmu Tóibínovi, který byl nominován za fiktivní životopis Henryho Jamese nazvaný The Master.

Sázková kacelář William Hill ale nejvíc věří Davidu Mitchellovi a jeho knize Cloud Atlas, jakémusi přízračnému vyprávění bez jednoty místa a času.

Kurz tři ku jedné je prý vůbec nejnižší, který byl kdy pro titul z širšího seznamu vypsán.

Konkureční sázková kancelář Ladbrokes ale ještě víc než Mitchella favorizuje Alana Hollinghursta, autora knihy The Line of Beauty, kruté satiry Británie za doby vlády Margaret Thatcherové.

Kurzy sázkových kanceláří se ale do vkusu porotců zřídkakdy trefí. Loni byl za favorita považován román Brick Lane od Moniky Aliové, a porotci se nakonec prakticky jednohlasně shodli, že si cenu zaslouží australský spisovatel Peter Finlay alias DBC Pierre za knihu Vernon God Little.

Letos popětatřicáté

Letos půjde podle mnohých o jeden z nejotevřenějších soubojů v 35leté historii udělování ceny.

Ta dostala název po obchodní společnosti Booker, která ji v roce 1969 založila a až do předloňského roku sponzorovala.

Nový sponzor, kterým je mezinárodní finanční skupina Man, ponechal ceně vžitý název a zároveň zvýšil poskytovanou odměnu na padesát tisíc liber.

Kandidáty předkládá z části odborná porota, ale hlavně sami britští nakladatelé a podmínkou účasti je, aby daný titul vznikl v angličtině, aby vyšel během posledních 12 měsíců na britském trhu a aby jeho autorem byl žijící spisovatel či spisovatelka původem z některé ze zemí britského Společenství národů nebo z Irska.

Z předložených titulů vybere porota složená z předních literárních kritiků, spisovatelů a akademiků nejprve širší seznam, který za měsíc zúží, většinou na šest titulů, a vítěz je pak vyhlášen za další čtyři týdny. Letos to bude 19. října.