BBCCzech

Více než deset tisíc sportovců bude letos v Aténách soutěžit před stovkami tisíc diváků na stadionech. V televizních přenosech budou celou událost sledovat miliardy lidí. Hry 21. století hostí stejná metropole, kde moderní tradice před 108 lety vznikla.

I v roce 1986 měl zahajovací ceremoniál spoustu diváků. Jedním z nich byl americký akademik Charlie Waldstein:

"Hry začínaly za přítomnosti královského dvora, v centru byli král s královnou. Zahajovací projev pronesl korunní princ, potom vystoupil král, a po něm nastoupil sbor s hymnou olympiády."

V roce 1896 soutěžili pouze muži a nebylo jich ani 250, pocházeli z pouhých 14 zemí a předvedli se jen ve 43 disciplínách.

"První olympijské oslavy představovaly velký úspěch pro barona Pierra de Coubertina," říká Waldstein.

Aténské hry 1896 se však zrodily o dva roky dříve v Paříži a jejich hlavním motorem byl právě francouzský baron Pierre de Coubertin, který se dnes všeobecně považuje za duchovního otce moderního olympijského hnutí.

Dnešní předseda Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge na jeho adresu podotkl: "Domnívám se, že Pierre de Coubertin byl průkopník, který věřil ve výchovné poslání sportu. A to chtěl jen zdůraznit masovou soutěží."

"Pro něj byla olympiáda prostředkem, nikoli cílem a mohl ji uskutečnit nejen díky své vizi, ale kvůli tomu, že nic podobného v té době neexistovalo."

"Samozřejmě že se provozovaly některé sportovní disciplíny, ale tehdy se v nich ještě nepořádala mistrovství světa, takže když přišel s myšlenkou olympiády, ta se lehce uchytila a dala rozvést," dodává Rogge.

"K tomu, aby lidé dosáhli vzájemné úcty, se musejí znát. K tomu, aby se poznali, musejí spolu diskutovat a k tomu se musejí setkávat, takže celá myšlenka stála na tom, že se mladí lidé z celého světa budou setkávat, aby si lépe rozuměli," říká Coubertinův prasynovec Geoffroy de Navacelle.

Obroda klasické olympiády měla tedy mít i duchovní a kulturní rozměr. Coubertinovy myšlenky vycházely jednak z jeho dospívání v nejistém, válkou zmítaném světě.

A také z obdivu ke starověkému Řecku, který umocňovaly tehdy čerstvé archeologické nálezy v Olympii, kde se pořádaly původní hry.

Aby svou vizi uskutečnil, svolal Coubertin roku 1894 do Paříže své přátele a spolupracovníky, mezi nimiž byli i nejvlivnější lidé tehdejší Evropy.

Jak říká Geoffroy de Navacelle, vytvořili spolu Mezinárodní olympijský výbor:

"V tom výboru byli příslušníci královských rodů i šlechtici, měli velké rozhodovací pravomoci a byli mezi nimi i hlavy států."

Coubertin také prosazoval, aby se olympijských her účastnily národy, nikoliv státy. Vedl ho k tomu úspěch českých a finských sportovců, tedy zástupců národů, které neměly svůj vlastní stát.

Cesta z Paříže do Atén však nebyla snadná. Tehdejší řecká vláda měla o pořádání her pochybnosti, jak vyplývá i z tehdejších Coubertinových záznamů:

"Když zjistili, co se od nich očekává, Athéňané ztratili odvahu, měli dojem, že město nemá na pořádání podobného podniku prostředky a s další výstavbou nesouhlasili. Jejich ministerský předseda v úspěch her nevěřil."

Více než staletá historie moderních olympijských her je podrobně vylíčena v jedné honosné budově nedaleko břehu Ženevského jezera, v sídle mezinárodního olympijského hnutí v Lausanne.

Jsou zde listiny, fotografie, tabulky i videozáznamy, stejně jako centrum olympijských studií. V centru pracuje historička Martha McIntoshová:

"Řecký korunní princ se myšlenkou her nadchl. Nevím, jestli můžeme říci, že ji prosazoval, ale rozhodně ji několikrát podpořil i s dalšími členy královské rodiny, a to mělo pro naplnění olympijské myšlenky zásadní význam."

Podle amerického historika Waldsteina se obnovením olympiády nadchli i běžní Řekové:

"Není snadné vylíčit nadšení, které ovládlo stadion a celé Atény nad dosaženým výsledkem, nad nejdůležitějším kláním uplynulých deseti dnů, které sledovalo na obleženém stadionu i z okolních strání více než 50 tisíc obyvatel."

"Tenhle lidský roj křičel nadšením, když si vítězný běžec, který jako první proběhl cílovou páskou, podal ruku s korunním princem, který ho odvedl ke králi. Ti, kdo stáli v jeho blízkosti, vítěze objímali. Taková nálada zmocnila se srdcí všech zúčastněných."

Náladu umocnilo také to, že první maratónský vítěz novodobých her pocházel z Řecka. Byl to nosič vody Spiridon Louis, který nahradil Fidipéda, jenž v antických dobách běžel z městečka Marathon do Atén, aby po zprávě o výsledku bitvy vysílením skonal.

Louise ovšem za jeho prvenství všichni oslavovali. Obdarovávali ho klenoty, penězi a dokonce i nevěstou. Olympiáda se vydařila, ale jak upozorňuje historička McIntoshová, Coubertin čekal ještě víc:

"Myslím, že Řekové a Coubertin ve hrách spatřovali dvě různé věci. Pro Coubertina nešlo o jednorázovou událost, on usiloval o pravidelnou sérii, chtěl založit nové hnutí, chtěl, aby se olympiády konaly každé čtyři roky, aby se jejich místo konání měnilo a hry se uchytily po celém světě.

"Tohle bylo součástí jeho snu, k jehož naplnění byly Atény 1896 pouze prvním krokem."

"Z pohledu celosvětového nemají hry dosud žádný vliv, jsem však přesvědčen, že jej dosáhnou. Dovolte mi jen připomenout, že právě světové rozšíření patřilo k důvodům, které mě k založení olympijských her vedly."

"Až se budou atleti na hrách každé čtyři roky setkávat, budou se lépe poznávat a užívat spolu čestných vítězství. Proto jsem se snažil olympijské hry obnovit."

Podařilo by se jejich myšlenku prosadit dnes, stejně jako se to povedlo Coubertinovi před více než sto lety? Předseda mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge o tom pochybuje:

"Ne, to by už dnes nebylo možné, protože světu dominují jednotlivé disciplíny, které mají svá kontinentální i světová mistrovství. Některé sporty jako například kopaná jsou navíc nesmírně populární."

"Když byste dnes přišli s nápadem, že tyhle disciplíny nějak spojíte dohromady a zastřešíte, že přesvědčíte jejich organizátory a funkcionáře jednotlivých klubů a výborů, aby se scházeli jednou za čtyři roky, že spolu uspořádáte jedny velké hry, nejspíš by vám řekli 'my už máme program plný'.

"Prostě bychom dnes museli začínat zcela na zelené louce, která už je ve skutečnosti dávno zarostlá a zastavěná. A to prostě nejde," říká předseda mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge.