Václav Sochor redaktor BBC

Miliony sarančat za den zkonzumují potravu pro 2 500 tisíce lidí

Sarančata už sežraly letošní úrodu prosa, čiroku cukrového a dalších plodin. Hrozí hladomor. Úřady žádají o pomoc, ale zahraniční dárci si, jak se zdá, dávají na čas.

Maroko sice tento týden poslalo do mauritánského hlavního města Nouakchottu padesát tisíc litrů pesticidu - ale vláda jich podle odhadů potřebuje asi milion.

Muhammad Ahmad z Úřadu OSN pro výživu a zemědělství (FAO) řekl BBC, že invaze sarančat je obtížně představitelná:

"Během minuty jako by se setmělo a to trvá až hodinu. A všude samá sarančata, nic jiného nevidíte. Když jich přiletí celý mrak, je to přímo katastrofický obraz."

Ahmad zdůrazňuje, že země se bez pomoci zvenčí neobejde: "Potřebujeme mnoho věcí, hlavně práškovací letadla, pesticidy - a to všechno je tak drahé!"

Zaměstnanec OSN v Mauritánii Muhammad Ahmad dodává, že není v silách mauritánských úřadů kontrolovat celé postižené území. Potřebují pomoc a FAO v tomto směru prý dělá, co může.

Postřiky nepomohou

Václav Němec z Entomologického ústavu české Akademie věd BBC vysvětlil, že k přemnožení došlo po vydatných deštích v pohoří Atlasu a na Nilu. Líhniště jsou sledována pomocí satelitů.

Jediný účinný způsob, jak proti nim zasáhnout, je podle Němce ještě před vylíhnutím, nyní už prakticky nezbývá než čekat, až pohroma pomine.

Václav Němec odhaduje, že by se tak mohlo stát do konce září.

Růžově označené oblasti jsou ohroženy zamořením, ve žlutých oblastech se sarančata líhnou

Současné postřiky pesticidy z letadel jsou prý spíše akcí na uklidnění veřejnosti a nemají na šíření pohromy žádný vliv. Navíc jsou nebezpečné pro posádku letounů, protože uvnitř hejna sarančat je tma a pilot může ztratit orientaci a kontrolu nad strojem.

Na jednom čtverečním kilometru může být 40 až 80 milionů sarančat. Za den toho sežerou tolik, co 10 slonů nebo 25 velbloudů nebo dva a půl tisíce lidí.

Invaze sarančat už - kromě Mauritánie, která je na tom nejhůř - zasáhla Mali, Senegal, Niger. Hmyz dorazil už i do Čadu a vědci předpokládají, že se posune dále na východ, do Súdánu.

Houfování za účelem vzrušení

Sarančata jsou velmi dobří letci: v letech 1990-93 doletěli z Afriky až do Mexika. Létají ve výšce až 1000-1500 m.

Václav Němec z Entomologického ústavu uvádí, že čím víc prší, tím lépe se sarančata množí. Ve většině napadených zemí prý nakladou vajíčka a z nich se už líhnou další.

Při vylíhnutí po dvou týdnechou jsou zelené. V kolektivu potom zhnědnou.

Podle zjištění vědců z Oxfordské univerzity se sdružují proto, že je to sexuálně vzrušuje.

Sarančata jsou stydlivá a samotářská, při dotecích v houfu si stimulují místa na zadních nohách.

V houfu se stávají z relativně neškodného hmyzu destruktivní škůdci.

Nejničivější pouštní saranče měří 4,5 až 6 centimetry a váží dva gramy. Za den sní tolik, co sama váží.

Invaze sarančat jsou periodické, v minulém století uhodily v letech 1986 až 89, 1967 až 69, 1949 až 63, 1940 až 48, 1926 až 34. Ta současná je v západní Africe nejhorší za patnáct let.