|
Tyčkař Bubka uspěl pouze na olympiádě v Soulu | |||||||||||||||||||||||||||
Ukrajinský skokan Sergej Bubka byl celou jednu dekádu pýchou Sovětského svazu.
Byl tyčkařem, který překonal šestimetrovou hranici mnohem dřív, než se očekávalo, ale na olympiádách příliš štěstí neměl. Jen vzácně bývá lehkoatletická disciplína spojována s jedním sportovcem, jako je tomu se skokem o tyči a Sergejem Bubkou. Bubka se narodil v prosinci 1963 v ukrajinském městě Vorosilovograd, dnešním Lugansku. Už od dětství patřil k největším talentům sportovní velmoci, která sbírala medaile na světových šampionátech i olympiádách.. "Sportovní kariéru jsem začal asi v deseti letech, se svým kamarádem, který už tehdy závodil a cítil, že mám pro sport nadání. Tehdy jsme také navštívili přebory, kde jsem úplně poprvé viděl někoho skákat o tyči. Jinak před tím jsem hrál fotbal, basket a kde co," hovořil o svých začátcích. Překvapení v Helsinkách V roce 1983 už Bubka žil v Doněcku, kde měl lepší tréninkové podmínky, a odtamtud jako vycházející hvězda sovětské reprezentace cestuje na atletické mistrovství světa do Helsinek. Měl se hlavně oťukat na mezinárodních závodech, ale mladý atlet se přehoupl přes laťku ve výšce pěti metrů a sedmdesáti centimetrů a hymnu o mohutné a svobodné otčině tehdy na stupni vítězů hráli ve finské metropoli dvacetiletému mladíkovi... "Všechny to překvapilo včetně mě, protože jsme s trenérem plánovali můj nástup do světové atletiky až na příští rok. Moje výkony se měly ukázat až v roce 1984," komentoval svůj tehdejší úspěch Bubka. Následující rok 1984 byl pro Bubku klíčový, ne však kvůli výkonům olympijským. Politická konstalace tehdejší doby sportovcům z východního bloku cestu do kalifornského Los Angeles nepovolila. "Za přihlížení amerických úřadů se na olympijských hrách v Los Angeles chystají vystoupit extremistické skupiny. Sovětským atletům už bylo vyhrožováno ublížením na těle," vysvětlila média, že sovětský reprezentační tým se olympijských her v Los Angeles účastnit nebude. Bojkot olympiády v osmdesátém čtvrtém se stal začátkem takzvaného "Bubkova olympijského prokletí", které prolomí jen jedinkrát. Výkony snů Nicméně v olympijském roce zahájil Bubka úspěšnou sérii akrobatických výkonů v politicky korektní Bratislavě, kde přeskočil pět metrů osmdesát pět. Bubkovi se začalo říkat Tyčkařský car...
Do análů světové atletiky se Bubka zapsal bezprecedentními výkony, které dost možná ani nebudou překonány. Pětatřicetkrát překonal světový rekord a dodnes skočil o tyči nejvýš, a to i v halovém rekordu 6 metrů a 14, respektivě 15 centimetrů. Šestimetrovou hranici překonal na závodech čtyřiačtyřicetkrát... "Skok o tyči můžete rozdělit na dva sporty. Nejdřív je to atletický běh, a když doběhnete ke stojanům, stává se to gymnastikou. Skokan musí být rychlý, fyzicky ve výborné kondici, psychicky musí být naprosto koncentrovaný a důležité je podle mě vnímání zákonitostí pohybu. To mi umožnilo být tolik let úplně na vrcholu," odhaluje Bubka tajemství svých úspěchů. Kromě Tyčkařský car se přezdívalo Bubkovi také Pan rekord a na atletických mistrovstvích světě od Říma 1987 po Atény 1997 jeho vítězná šňůra pokračovala. "Je to impozantní výkon, když někdo dokáže vyhrát za sebou šest šampionátů. Bubkův rekord je úžasný, a jak vyhrál šestimetrovým skokem... nic lepšího jsem neviděl," říká Bubkův rival Maksim Tarasov… Zlatý Soul S další zlatou z atletického mistrovství Evropy scházela caru stadionových nebes jen olympijská medaile. Příležitost měl v létě 1988 v Soulu, kdy mu bylo pětadvacet. I když měl obavy, začal po svém skákat teprve, když pořadatelé vysunuli laťku na pět metrů sedmdesát. Nervozita se projevila a zdolal ji až na druhý pokus. Pak dvakrát shodil laťku na 5 metrech devadesáti a všechno záviselo na dalším pokusu. Buď si odnese medaili, nebo skončí čtvrtý. Nakonec to vyšlo a Ukrajinec získal i vysněné olympijské ocenění. Za čtyři roky v Barceloně, když už u široké veřejnosti platil za jasného favorita - tehdy už Bubka reprezentoval Společenství nezávislých států - překvapil tyčkař především sebe, když základní výšku nepřekročil ani napotřetí. Olympijské prokletí pokračovalo i v americké Atlantě roku 1996, kde ho v rozskocích zradila achillovka a rekordman musel na medaile zapomenout. "Mojí kariéře jedna zlatá medaile z roku 1988 nestačí. Rozhodně se budu připravovat na Sydney 2000. Chci vymazat tuhle nemilou vzpomínku na olympiády v devadesátém druhém a devadesátém šestém," rozhodl se nevzdat boj o další medaili Bubka. Kdo překoná Bubkův rekord? Ale i přes jeho odhodlání se mu v roce 2000 nepodařilo na olympiádu v Sydney kvalifikovat. Nepřehoupl se ani přes pět metrů sedmdesát.
Smůla v Sydney tak urychlila konec jeho sedmnáctileté kariéry. Dnes bývalý tyčkař cestuje hlavně mezi Monte Carlem a Doněckem, kde s bratrem provozuje mrazírny, restaurace a pekárny. Založil však také Bubkovu školu pro talentované sportovce, kde zaměstnává deset trenérů pro dvě stovky žáků. "Za svůj stoprocentně největší úspěch považuji zlatou medaili z olympiády. Tehdy tam byla velká konkurence a výkon mě stál asi nejvíc sil. Za další úspěch považuji překonání hranice šesti metrů, o které odborníci tvrdili, že nebude ve 20. století překonána," říká šampion Sergej Bubka, který věří, že i jeho rekordy budou překonány. Stane se to ale na olympiádě v Aténách? |
| |||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||