Jan Čáp redaktor BBC

Doping - povolit, nebo vymýtit?

"Sportovci požívající nepovolené prostředky, jsou podvodníci, kteří švindlují před pořadateli, soupeři i diváky."

"Atlet, kterého nikdy dopovat ani nenapadlo, je příkladným vzorem mládeži a antidopingové kontroly mají sportovní klání zbavit toho nepoctivého červa, který nám všem milovaný sport kazí."

Tahle tvrzení nebudeme dnes považovat za postuláty: "Tvrdit, že je to všechno černobílé, a podle toho lidi soudit, mi přijde dost naivní. Přitom to u komentátorů není nijak vzácný postoj. Podle mě to tak jednoduché není," říká Chris Boardman, jeden z největších cyklistů 90. let.

V cyklistice, která v uplynulých dekádách zažila celý peloton dopingových skandálů, říkají o tomto anglickém jezdci kolegové, že nikdy nebral.

To ovšem nevylučuje, že by se Boardman nedokázal vžít do situace těch, kteří po steroidech sáhnou, nebo si obohatí krev červenými krvinkami.

"Představte si, že za vámi někdo přijde a řekne 'podívej, většina ostatních jede v tom a v tom a když si to vezmeš, stejně se to nedá nijak zjistit'. Navíc nemusíš mít po zbytek života strach o sebe ani o svou rodinu'."

"'Můžeš ale taky zůstat poctivcem a jezdit ještě rok, než ti už neprodlouží smlouvu, a pak se posadíš za volant taxíku'," říká Boardman o pokušení ve vrcholovém sportu.

V dopingovém speciálu nedopřejeme sluchu těm, kteří trvají na tom, že dnešní sport je čistý, mikrofon jsme nepůjčili ani funkcionářům, kteří nad dopujícími závodníky kroutí hlavou.

Obrovské pokušení

Snažíme se mluvit otevřeně se sportovci a trenéry, kteří s tímhle pokušením přišli do styku a nesou nejrůznější následky své volby.

"Člověk je vystaven nesmírnému tlaku na to, aby se k dopovacímu klubu přidal, protože nikomu se nechce celé roky trénovat několik hodin denně jen proto, aby pak prohrál."

"Když vidíte, že méně talentovaný člověk běhá rychleji, nebo hodí oštěpem dál, a vy se bez podpůrné látky zadostiučinění nedočkáte, někdy tomu podlehnou i silnější povahy," říká reprezentant Británie v lehké atletice, který si nepřál být jmenován

Kompenzace bohatství

Častou obhajobou sportovců, kteří berou povzbuzující prostředky je i to, že látkou kompenzují výhody svých majetnějších soupeřů, kteří si mohou zaplatit kvalitnější trénink.

Atleti věčně hledají sebemenší faktory, které by mohli využít ve svůj prospěch Wilf Paish

Wilf Paish trénoval olympioniky i ragbyové hráče. Dopingové experimenty líčí jako příležitost:

"Atleti věčně hledají sebemenší faktory, které by mohli využít ve svůj prospěch. Vezměte si, že jim kolikrát jde o milimetry nebo desetiny vteřin. Zlepšit výkon můžou už jen na základě placebo efektu, když zkusí nějakou novou látku."

"Sportovci látky různě kombinují, takže když třeba ligový ragbista řekne 'pánové, po tomhle clenbuterolu jsem vážně nabušenej', dost pravděpodobně se najde někdo další, kdo si řekne 'on je fakt nabušenej, asi to taky zkusím," tvrdí trenér Paish

Povědomí existuje

Ne každý se ovšem chlubí zdrojem svého výkonu, pokud tím riskuje kariéru. Do jaké míry si můžou sportovci mezi sebou věřit?

"Podle mě sportovci mezi sebou o dopingu moc nemluví, zejména ti, kteří si věřit ani nemůžou," říká legendární americký čtvrtkař a držitel pěti olympijských medailí Michael Johnson.

"Je totiž hodně atletů, kteří se stimulanty zásadně nesouhlasí, takže otevřeně o tom mluvit nebudete," dodává Johnson. Trochu jinou zkušenost popisuje anonymní britský reprezentant:

"V šatně se tím sportovci často škádlí. Všichni vědí, o co jde, takže když někdo řekne 'víte, že ten a ten začal brát tohle?', další k tomu popíše, jaký efekt taková látka má. Třetí pak upřesní, že když k té látce přidáte jinou a další vysadíte, budete s cítit ještě líp."

"Úplné sportovní špičky jsou ohledné dopingu tajnůstkáři, ale řekl bych, že střední kádr je novinkám celkem otevřený."

Oddílová 'lékařská péče'

Do jaké míry jsou podpůrným látkám otevření trenéři a vedení klubů a oddílů? Létající Skot Graham Obree se stal mistrem světa v dráhové cyklistice a překonal rekord v hodinovce.

Lékařská výpomoc v oddílu byl ve skutečnosti krycí název pro eryprotein EPO Graham Obree, cyklista

Svým postojem k podpůrným látkám si ovšem nijak zvlášť nepomohl. Jeho profesionální kariéra trvala asi šestatřicet hodin:

"Vysvětlili mi, že tým má vlastní oddílovou lékařskou péči, což je pouze zástěrka. Normálně taková speciální výpomoc přijde na 8 tisíc, ale prý mi budou z platu strhávat akorát dva tisíce, což je prakticky zadarmo a takhle to prý dělá každý."

"Řekl jsem jim na to, že mám vlastního doktora a když budu potřebovat pomoc, že už mi poradí. Druhého ledna se mnou spolupráci ukončili. Ta lékařská výpomoc byl krycí název pro eryprotein EPO."

"Tehdy se nedal nijak zjistit, takže to byl velký hit," říká Obree, kterého se prý cyklističtí kolegové často ptali, co na jednotlivé rekordní výkony bral.

Kromě cyklistiky a atletiky se v posledních třech letech zkvalitnily antidopingové kontroly i v hlavních sportovních odvětvích a etablovala se Světová antidopingová agentura.

Zatímco Evropská unie vypracovává analýzy o vlivu komercionalizace sportu na šíření dopingu, sportovci tvrdí, že handicap dopingových kontrol je příliš vysoký.

'Bude se brát i v Aténách'

Ani bazénům se v 90. letech aféry s nepovolenými stimulanty nevyhnuly.

Bez důsledných kontrol budou nad sportovními výkony vždy viset otazníky Ian Thorpe

I když se všeobecně má za to, že plavci se už s dopingovým neřádem vypořádali, australský kraulař Ian Thorpe, držitel olympijského zlata a světový rekordman, nedávno podráždil Mezinárodní plaveckou federaci výroky o tom, že i v Aténách počítá s tím, že jeho kolegové budou brát.

"O krevních zkouškách se toho namluvilo hodně už před olympiádou v Sydney a teď tady máme Athény, takže se nejspíš můžu těšit, že až půjdu do důchodu, možná je skutečně zavedou."

"Jestli chceme, aby olympiády pokračovaly, musí být důvěryhodně a bez důsledných kontrol budou nad sportovními výkony vždy viset otazníky," říká australský plavec.

Jak odstranit doping

Svůj recept na odstranění pochyb má i cyklista Graham Obree: "Každému, kdo na olympiádě zvítězí, by měli dát kopii zlaté medaile a odebrat krevní vzorek, který by se na tři nebo tři a půl roku uložil."

"Po té době by se otestoval nejnovější technologií a pokud bude i potom test negativní, dostal by vítěz pravou medaili na příštích hrách. Tak by i ostatní viděli, že se vyplatí nebrat."

Tolik Obree, který si kdysi zavřel dveře do světa profesionální cyklistiky, když odmítl brát peptidové hormony.

Jiní se zas domnívají, že pouze doživotní zákazy činnosti při prvním pozitivním nálezu mohou sportovce od dopingu odradit.

A pak se ovšem mluví o tom, že by se přístup k dopování ve sportu měl liberálním způsobem přehodnotit. To je samozřejmě hudba budoucnosti.

Prozatím si můžeme být jisti, že stejné otázky kolem dopingu si budeme klást i po Aténách.