Pavel Vondra Londýn

Cílem kampaně je přesvědčit politiky i média, že nastal čas se s fenoménem graffiti, který nazývají epidemií, jednou provždy vypořádat.

Narozdíl od minulosti odmítají odpůrci graffiti kompromisní řešení. Jejich rétorika je o poznání vyhrocenější a stejně tak jejich požadavky.

Žádné legální plochy

Radnice v celé zemi prý každý rok na odstraňování graffiti ze zdí vynaloží 27 miliónů liber (asi 1,3 miliardy korun).

Podle představitelů kampaně Keep Britain Tidy (KBT) si za to do značné míry mohou samy - tím, že pro sprejery vyhrazují některé plochy, kde mohou svá díla tvořit legálně.

Podle členky kampaně Joanne Whitakerové je ale graffiti zločin a dát někomu k dispozici zeď, aby ny ni maloval graffiti je podle ní stejné jako dát zlodějovi dům plný věcí, aby si na něm mohl cvičit různé formy vloupání.

Prohlášení KBT, kde se praví, že graffiti není umění, ale zločin, už podepsala asi stovka poslanců a nechybí mezi nimi ani premiér Tony Blair.

Graffiti horší než drogy

Sue Nelsonová z kampaně KBT tvrdí, že podle jejich průzkumů obyvatele znepokojuje graffiti více než hluk, obchod s drogami nebo opilectví.

"Mají kvůli graffiti pocit, že jejich okolí není bezpečné a že je sešlé," řekla BBC Sue Nelsonová, která spolu s ostatními aktivisty požaduje přísnější tresty pro sprejery včetně pokut přímo na místě a zákazu prodeje sprejových barev nezletilým.

Problém se ale podle ní nepodaří vymýtit do té doby, dokud celý britský establishment nenajde dostatek vůle, aby graffiti jednoznačně odsoudil. Zatím tomu je podle ní spíše naopak:

"Zdá se, že graffiti je propagováno čím dál tím víc jako legitimní moderní umělecká forma, kterou ovšem není. Je to zločin a vandalismus na majetku."

"Myslím, že zároveň s tím, jak některé popové hvězdy bohatnou, mají potřebu dokazovat, že pořád ještě neztratily kontakt s ulicí, a tak velice primitivním způsobem cpou do videoklipů graffiti jako pozadí, aby daly najevo, že jsou s lidmi nebo něco podobného."

Sprejeři se brání

Britští sprejeři se ovšem za zločince rozhodně nepovažují a proti požadavkům zrušit legální plochy hodlají protestovat.

Liverpoolský veterán mezi britskými pouličními výtvarníky, který si říká Stock, je přesvědčen, že on a jeho kolegové svým uměním zpříjemňují obyvatelům britských měst život vprostřed panelové šedi, případně cihlové hnědi:

"Lidi se během uspěchaného dne rádi podívají na něco vzrušujícího. Je to pěkná práce a já to dělám proto, že to je dobré pro mojí duši."

Graffiti jako umění a obchod

Stockův kolega Bill Pengelly tvrdí, že rušit legální plochy by byla naprostá hloupost a odvolává se na vlastní zkušenosti:

"Já jsem byl zatčen ještě jako teenager a mám od té doby záznam v trestním rejstříku za ničení majetku právě kvůli malování graffiti. Tehdy jsem se rozhodl, že nechci mít potíže kvůli tomu, čeho si vážím coby formy umění a rozhodl jsem se, že prokážu přednosti graffiti konstruktivním způsobem."

Pengelly dnes spolu se svou manželkou provozuje soukromou grafickou a videoprodukční společnost Sin Cru propagující různé formy hiphopové kultury včetně graffiti.

Jejich společnost dostala několik grantů na workshopy s mládeží a má příznivce a sponzory například i mezi obchodníky v Cambridgi, kde oba žijí.