Jan Čáp redaktor BBC

CATHY FREEMANOVÁ SKONČILA  Už se nechci snažit být nejlepší atletkou, jakou mohu být Fotogalerie: Sportovní kariéra Cathy Freemanové

Když Australanka Cathy Freemanová vybojovala zlatou medaili na olympiádě v Sydney, bylo to důvodem obrovských oslav v její zemi.

Australané vynikají hned v několika disciplínách také proto, že sportovní disciplíny berou až smrtelně vážně.

Austrálie má rozsáhlou síť sportovních center, kde trenéři vyhledávají mladé talenty, které se z atletických i jiných plenek snaží vypiplat až na stupně vítězů.

Třeba i těch olympijských, vedle Cathy Freemanové.

Státní podpora

Když v roce 1976 australští sportovci zrovna nebodovali na letních olympijských hrách v kanadském Montrealu, vláda učinila z medailí politickou prioritu, kterou zohlednila i ve státním rozpočtu.

"Myslím, že na tak malý národ, jakým jsme - to mám na mysli počet obyvatel Austrálie a ne její rozlohu - si vedeme relativně dobře i na světové úrovni," říká trenér australského reprezentačního týmu vodních pólistů Jamie Ryan a vysvětluje:

"Sport je pro naši kulturu vším. Vždyť sportem žijeme a dýcháme. Většina Australanů provozuje aktivní životní styl buď sama nebo aktivní sportovce alespoň podporuje, i když se věnují málo sledovaným kuželkám nebo lukostřelbě."

"Když australský reprezentant nastoupí proti zahraničním rivalům, Australané mu drží palce, fandí mu a zvyšují jeho sebevědomí," dodává trenér Ryan.

Sport ve službách ideologie

Austrálie pochopitelně není první menší země, která se rozhodla výrazně investovat do sportovních úspěchů. V 70. a 80. letech se výrazně ve sportu angažovala Německá demokratická republika.

Prostřednictvím sportovního stadionu získávali východní Němci vliv, který v jiných sférách okolního života postrádali John Rodda

Východoněmečtí komunisté chtěli v dobách studené války Západu kromě vojenské demonstrovat i sílu sportovní jako na olympijských hrách v Moskvě v roce 1980.

Z atletiky si medaile odnášeli reprezentanti velmocí Sovětského svazu nebo Spojených států, ale tady se Americe němečtí reprezentanti s kružítkem ve znaku na prsou vyrovnali.

Jak upozorňuje veterán sportovní žurnalistiky John Rodda, trenéři NDR byli ochotni se svými svěřenci udělat kvůli zlatým medailím cokoli, včetně používání nepovolených látek:

"Žili tehdy v uzavřeném státě, jehož izolovanost mimo jiné symbolizovala i Berlínská zeď. Prostřednictvím sportovního stadionu získávali vliv, který v jiných sférách okolního života postrádali."

Ve východním Německu měli trénované týmy a na hrdinské výkony v atletice vyčlenili také nemalé částky.

Zejména v olympijských disciplínách vyhrávali jejich reprezentanti kde co a poslouchat východoněmeckou hymnu na sportovištích začínala být v 80. letech pořádná nuda.

Vlastenecké povědomí

"Prostřednictvím sportu si národ upevňuje vlastenecké povědomí," říká Joseph Maguire, který na univerzitě v Loughborough v Anglii přednáší sociologii sportu.

Podle Maguira není náhodou, že v době, kdy koncem 19. století vznikala první mezinárodní klání, provázely je i národní rituály jako hymny, státní znaky a prapory.

"Sport vylepšuje národní prestiž, je to forma komunikace mezi zeměmi i různými společenskými skupinami, vnitrostátně sport funguje jako sociální tmel, udržuje společenství v pocitu obecné soudržnosti," upozorňuje Maguire.

Jinými slovy sport drží národ pohromadě. Vlády si uvědomují, že porazit jiný stát ve sportu znamená obyvatele semknout, vyprofilovat se za hranicemi a možná i zlepšit domácí náladu.

Francii nadšení dlouho nevydrželo

Jak dlouho ovšem takový pocit vydrží a dá se proměnit v něco skutečně užitečného? Francie, která vynalezla mistrovství světa v kopané, získala první vítěznou trofej v roce 1998.

Země jásala a se závěrečným hvizdem Francouzi zaplavili symboly národní identity jako Vítězný oblouk.

Francouzští komentátoři tehdy dokonce tvrdili, že mnohonárodnostní tým francouzských fotbalistů uvedl novou éru rasové tolerance. Dá se tomu věřit?

"Na určitou dobu tenhle sportovní úspěch skutečně národ stmelil a určitě vlil do národa optimismus," míní politolog Jaques Reland.

"Nezapomínejme ale, že 90. léta byla ve Francii velice ponurá a počty nezaměstnaných rapidně stouply. Tehdy první místo na mistrovství přišlo současně s obdobím hospodářské obnovy," dodává.

"Multikulturalismus, který třeba panuje v Británii, kde svou identitu skupiny definují náležitostí k etnickému nebo náboženskému společenství, je úplně odlišný od francouzského pojetí národa a občanství."

"Tenhle pocit vítězství přetrval po roce 1998 jen pár let, kdy už francouzské obnově znovu začal docházet dech."

Francouzský případ ukazuje, že sportovní triumf slavený pod Vítězným obloukem nemusí nutně vést ke změnám společenským a politickým, ale co ekonomický potenciál zlaté medaile? Může sport podpořit hospodářský růst?

Hospodářství sportovní úspěch nepomůže

Peter Sloane je profesorem ekonomiky na univerzitě ve velšském Swansea, tématu se dlouhodobě věnoval a ohledně praktického zhodnocení sportovních bodů je skeptický:

"Někteří lidé pochopitelně na sportu profitují. Během evropského šampionátu například stoupne spotřeba piva, což pomůže velkým pivovarům."

"Dlouhodobě jsou ovšem důkazy vlivu na ekonomický rozvoj chabé. Z dlouhodobého hlediska skutečně nic takového jako dopad mezinárodního sportovního klání na ekonomiku neexistuje."

Jedna souvislost prý však u fanoušků zabírá a totiž to, že si diváci pod vlivem sportovních klání přisvojují zdravější životní styl.

Jak upozorňuje sportovní funkcionář Kenneth Graham z Nového jižní Walesu, této motivace využívá i australský program sportovní osvěty:

"Následný efekt jsme viděli třeba po Wimbledonu, který vyhrál Leighton Hewitt, nebo když na US OPEN zvítězil Pat Rafter. Potom jste se na kurt nejméně čtyři až osm týdnů nedostali, protože spousta lidí si řekla: "Tahle disciplína nám jde!" A podobně to platilo i o plavání a dalších disciplínách," říká Kenneth Graham.

Vážit vítězství podle ekonomických a sociologických termínů není zrovna vědou exaktní. Sportovní úspěchy jistě dokážou probudit národní hrdost, jak ovšem trvání a dopad takového pocitu náležitosti změřit, je úkol ještě problematičtější.

Zabrání to ale někomu držet těm svým šampiónům palce?