Místní lidé pomáhali s hledáním přeživších cestujících

Šéf tureckých železnic Sulejman Karaman vyloučil, že by šlo o sabotáž. Vlak jel podle některých cestujících příliš rychle, což úřady popírají.

Expresní vlak, který teprve v červnu zahájil provoz, aby ulehčil rušným silničním spojkám mezi hlavním městem a největší tureckou metropolí, ze zatím neznámých příčin vykolejil. Čtyři vagóny soupravy se převrátily.

Vládní krizové centrum nejprve oznámilo, že zahynula víc než polovina z 230 cestujících. Později ale počet mrtvých snížilo, přesto se jedná o největší železniční neštěstí v dějinách země.

Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan zrušil návštěvu Bosny a Hercegoviny a dostavil se na místo neštěstí.

"V prvních hodinách po vykolejení připomínalo neštěstí leteckou havárii," říká zpravodaj BBC v Istanbulu Jonny Dymond.

Pýcha tureckých drah

Nejmodernější turecký vlak sjel podle některých odborníků z kolejí kvůli tomu, že zastaralá trať, po níž souprava jela, nesplňuje potřebné parametry. Úřady trvají na tom, že v momentu, kdy vykolejil, nejel vlak nijak vysokou rychlostí.

Po havárii na místě zavládl zmatek, připouští i starosta Pamukovy Feridun Turan. Na místo aspoň dorazily sanitky a do záchranných prací se zapojil kdekdo z okolí.

Místní úřady zřídily krizový štáb, který měl do situace vnést nějaký řád. Bilance havárie je ovšem neradostná. Tím spíš, že mezi oběťmi byla spousta dětí.

Zpravodajové z místa zkázy líčí dětský pláč, který se kolem vykolejeného vlaku rozléhal. Vedle trati zatím leží v troskách čtyři bílé vagóny s rudým pruhem po stranách, větší část soupravy, která měla být pýchou tureckých státních drah.

Tři verze zkázy

"Podle mě jel vlak příliš rychle," vylíčil pro BBC jeden z přeživších, Orčun Ačabej, dění bezprostředně před havárii. Když vjel vlak do zatáčky, bylo prý cítit vibrace. Mnohem silnější než obvykle.

Šel jsem zrovna do jídelního vozu a nebyl jsem schopen udržet rovnováhu Orčun Ačabej, cestující

"Šel jsem zrovna do jídelního vozu a nebyl jsem schopen udržet rovnováhu. Vibrace přešly do silného drncání, pak se vagón naklonil doleva a nakonec se převrhl na pravý bok," vzpomíná na zlomový okamžik Ačabej.

Byla rychlost opravdu příčinou nehody? Od počátku vznikly tři teorie. Mohlo jít o atentát teroristů nebo o sabotáž, selhání lidského faktoru či technickou závadu.

Třetí z možností se jeví jako nejpravděpodobnější, což nám potvrdil i Šaban Dišli, poslanec za nejsilnější vládní stranu, který se na místo nehody vypravil.

"Příčiny nehody se budou muset ještě důkladně vyšetřit," říká Dišli. Jisté prý je, že v době nehody nejel vlak nijak rychle, tak pětasedmdesát osmdesát kilometrů v hodině.

"S rychlostí to nemá nic společného," řekl v rozhovoru pro tureckou tiskovou agenturu Anatolya ředitel železnic Sulejman Karaman, který to dokládá tím, že například samotná lokomotiva z trati nesjela.

Vlaky ministerstva snílků

Nehoda může být důsledkem polovičatosti turecké dopravní politiky. Projekt expresu Istanbul - Ankara pochází už z poloviny osmdesátých let a jeho ambice byla stát se tureckou obdobou francouzské superželeznice TGV.

Používat staré lokomotivy a jenom u nich udělat změny, aby jezdily rychleji, byla hrubá chyba Oktaj Vural, exministr dopravy

S průběhem času bylo ale stále zřejmější, proč se tureckému ministerstvu dopravy přezdívá "ministerstvo snílků".

Ankara totiž raději investuje do silnic než do kolejí, a tak z finančních důvodů expres jezdí jinudy, než by v ideálním případě měl, a sestává z vlaků, které by taky měly ustoupit modernějším.

"Používat staré lokomotivy a jenom u nich udělat změny, aby jezdily rychleji, byla hrubá chyba," nechal se po nehodě v rozhovoru pro turecké vysílání CNN slyšet bývalý ministr dopravy Oktaj Vural.

Počet obětí neštěstí u Pamukovy naštěstí přese všechno zdaleka nedosáhl počtu mrtvých při nejtěžší železniční nehodě, k níž v Evropě a blízkém okolí v posledních letech došlo.

Tu zaznamenala železniční velmoc Německo v červnu 1998. Náraz soupravy InterCity do pilíře silničního přejezdu u města Eschede tehdy nepřežilo 101 lidí.