Robert Břešťan zpravodaj BBC

S každým objevem je nutné konfrontovat teorii o jejich vývoji

Dávno vymřelá monstra s každým nálezem jejich pozůstatků prohlubují vzrušení, které u lidí obvykle vyvolávají.

Nahrávají tomu koneckonců i filmy, které pracují s tematikou oživení dinosaurů.

Základ dinosauří dynastie

Nesrovnatelně seriózněji než vědecko-fantastické filmy působí speciální dinosauří expozice v londýnském Muzeu přírodních věd.

Jeho zakladatelem je zmíněný anatom Richard Owen.

"Máme tu dva exempláře páru dinosaurů, které původně Owen rozeznal jako zakládající členy dinosauří dynastie," představuje expozici její současný ředitel Paul Barett.

Owen použil toho označení v roce 1842, když zjistil, že existuje speciální skupina vyhynulých ještěrů, které mají dost anatomických znaků, které je odlišují ode všech ostatních, dosud poznaných ještěrů.

Od objevu dávné existence dinosaurů se poznání toho, jak žili, stále prohlubuje. V muzeu to dokazují například na nálezu rohu iguandona.

První setkání s ještěrem

"Dnes víme nejen to, že byl velký, ale že šlo o býložravce, který se v hojném počtu vyskytoval v křídových útvarech jihovýchodní Anglie."

Tematika dinosaurů byla vždy bohatým zdrojem filmařů

"A ten roh - o tom dnes máme zato, že jej měl chránit před predátorskými dinosaury, kteří mohli na iguandona útočit," popisuje nález Paul Barett.

Když se první nálezci pozůstatků pravěkých ještěrů dívali na to, co ze země vykopali, měli prý za to, že jde jen o přerostlé leguány.

"Pak ale vzali kosti a vypočítali podle nich pravděpodobnou velikost těchto zvířat. A původní odhady o velikosti Iguandona se pohybovaly v rozmezí třicet až šedesát metrů. To bylo hrozně moc," konstatuje Barett.

"A proto také vzniklo jméno dinosaurus, které mělo charakterizovat celou skupinu," dodává ředitel londýnského Muzea přírodních věd.

Dneska už nekoušou

Od prvních objevů je u lidí patrná fascinace dinosaury. Podle Baretta to platí absoultně:

Šlo o naprosto neobvyklá, velká zvířata - často s bizarní strukturou - s rohy, hřebeny, límci a tak dále Paul Barrett

"Jakmile se začalo s odhalováním - to bylo kolem roku 1820 - hned se zvedla vlna veřejného zájmu. Protože nic podobného dosud nikdo neviděl."

"Šlo o naprosto neobvyklá, velká zvířata - často s bizarní strukturou - s rohy, hřebeny, límci a tak dále. A taky často o obludné predátory."

A zájem přetrval do dnešní doby. Podle Baretta to má dvě zásadní příčiny. Jednak jde o vyhynulá zvířata, která už dnes kolem sebe nemůžeme spatřit, takže tu působí prvek neznáma.

A za druhé: "I to, co o nich víme, že to byla obvykle úžasná zvířata o obrovských rozměrech a neobvyklém vzhledu, je vzrušující."

"Děti, které se o dinosaury zajímají, veleještěři zajímají právě pro jejich obrovitost. Ale přitom se cítí bezpečně, vzhledem k tomu, že ta monstra už nežijí," usmívá se ředitel londýnského muzea.