Petr Nosálek Praha

Řekové se stali evropskými fotbalovými šampiony

Finálové vítězství Řeků 1:0 má cenu evropského zlata, zatímco tzv. zlatá generace portugalských fotbalistů kolem Luíse Figa a Rui Costy odejde do reprezentačního důchodu jen se stříbrnými medailemi.

Na den přesně po padesáti letech od bernského zázraku, který tehdejšímu Západnímu Německu přinesl první titul fotbalových mistrů světa, způsobil německý trenér Otto Rehhagel se svými řeckými svěřenci největší senzaci v historii evropských šampionátů.

Kurz 100:1

Finále na lisabonském Estadio da Luz bylo téměř kopií semifinálového klání mezi Řeckem a Českou republikou - s tím rozdílem, že včera Řekové zasadili soupeři smrtící úder už 57. minutě a autorem gólové hlavičky po rohovém kopu nebyl Traianos Dellas, ale jeho spoluhráč Angelos Charisteas, mimochodem legionář působící v týmu německého mistra Werder Brémy.

Individuálně nejsme nejlepší, ale máme silný tým, který dokázal naplno využít svých možností Řecký fanoušek

Připomeňme, že před turnajem se na prvenství Řecka přijímaly sázky v poměru 100:1. Na pružně vysunovaném obranném valu Helénů si ale postupně vylámali zuby Portugalci, Španělé, Francouzi, Češi a ve finále znovu domácí mužstvo.

Evropskými šampiony se tak po vítězství 1:0 stali fotbalisté země, která už za několik týdnů uspořádá olympijské hry.

Po zápase

Celé Portugalsko místo očekávané euforie upadlo do nevěřícného smutku. Co znamená prohra pro zemi s osmi miliony obyvatel, která se Eurem 2004 chtěla zviditelnit nejen na mapě Evropy, ale celého světa?

"V tomto okamžiku prožíváme tragédii. Uvidíme, jestli se nám to povede příště," říká jeden z portugalských fanoušků a pokračuje, "až do dnešního dne to bylo skvělé, ale bohužel nás porazil obranný tým, který se dostal do vedení, a nám se nepodařilo nepříznivý výsledek zvrátit."

Jiná portugalská fanynka si naopak myslí, že druhé místo na tak silně obsazeném šampionátu je velkým úspěchem.

Pro řecké fanoušky znamenal letošní šampionát naprostý zvrat historie národnío celku země.

"Je to naprosté šílenství," říká řecký fanoušek, "na každý zápas jsme přijeli s tím, že je to ten poslední na tomto turnaji. Pak jsme znovu přijeli na další a na další. Individuálně nejsme nejlepší, ale máme silný tým, který dokázal naplno využít svých možností."

Řecká fanynka se domnívá, že Řecko si zasloužilo vyhrát a děkuje Portugalsku za úžasnou sportovní atmosféru celého turnaje.

Návrat bohů

Athény se připravují na slavnostní přivítání fotbalových bohů. Dokonce zazněly návrhy na to, aby se 4. červenec stal novým státním svátkem Řecka.

Řekové po celém světe oslavují triumf svých fotbalistů

"Hráči si jistě zaslouží co nejslavnější přijetí od řecké vlády. A také od fanoušků, kteří hráli hlavní roli v dosažení tohoto úspěchu. Ani samotný tým nemohl věřit, že se dostali na nejvyšší bod ve fotbalové Evropě," přibližuje z řecké metropole česká olympijská atašé Anabela Stengu.

Slavnostní přivítání fotbalových hrdinů se uskuteční v pondělí v osm hodin večer v historickém Panatinaikos, kde budou přivítáni řeckou vládou a organizačním výborem olympiády 2004.

Vítězství obrany

Letošní Euro se právem označuje za festival útočného fotbalu, nicméně na turnaji triumfovali Řekové vyznávající organizovanou defenzivu. Jak se na ně dalo vyzrát?

"Myslím si, že jedinou možností byla kombinace, protože nakopávání dlouhých míčů na Kollera či jiného vysunutého hráče bylo předem odsouzeno k neúspěchu. Jedině kombinační akce jako třeba Koller- Rosický - Koller, která byla vyloženě fantastická a jenom zakončení té šance nebylo stoprocentní, se daly dotáhnout do zdárného konce," domnívá se fotbalový internacionál Josef Masopust.

Nad stejnou otazníkou se zamyslel i Jozef Jarabinský:

"Na tu moderní super defenzívu, kterou produkovalo Řecko, se dá vyzrát jedině super ofenzívou. To znamená styl, jakým hrálo Holandsko či Francie, což znamená kvalitní hráči a kvalitní kombinace. Čechům scházela určitá dravost, nasazení. To měli snad jen Baroš, Rosický, kteří proti Řecku vytvořili nejvíce šancí. Věřím, že ta nová generace fotbalistů tu super defenzívu časem dokáže zdolat."

Co chybělo?

Co Čechů chybělo k tomu, aby zvládli poslední krok a dostali se do finále?

Fotbalový odborník Vladimír Zápotocký si myslí, že to bylo trenérské vedení na té nejvyšší úrovni:

"Scolari a Rehhagel došli tak daleko, protože v tvrdé evropské konkurenci dovedli ve své kariéře nejdříve silné kluby až na vrchol v domácí i mezinárodní soutěži a teprve pak mohli dostat reprezentaci. Brücknerovi toto chybí. Chybí to i Völlerovi či Sáezovi."

Zápotocký si dále myslí, že pokud přestaneme přemýšlet česky a podíváme se na parametry těch, kteří zvítězili, budeme muset některé věci v realizačním týmu naší reprezwntace hodně změnit.

Josef Masopust s názorem Vladimíra Zápotockého nesouhlasí.

"Musíme vycházet z těch podmínek, v jakých žijeme. Na takové podmínky, které u nás jsou, odvedl Karel Brückner fantastickou práci a nescházelo mnoho, aby dosáhl stejného triumfu jako Rehhagel. Samozřejmě trenéři, kteří v cizině trénují špičková mužstva, mají více zkušensotí, ale mám dojem, že to nelze takto hodnotit."

Jozef Jarabinský vidí hlavní problém v tom, že Řekové vnutili českému i portugalskému týmu svůj systém hry. "Dostali nás i Portugalce tam, kam chtěli, a pak z toho těžili. Neporadili jsme si s tím my ani Portugalci," říká Jozef Jarabinský.