Já jsem velká příznivkyně Billa Clintona, jsem liberálka, a knihu si hodlám přečíst. Fandím Billu Clintonovi a ne - vy víte komu Laureen Bacallová

Na párty u příležitosti uvedení knihy na trh pozval někdejší prezidentský pár, Bill a Hillary Clintonovi, tisíc hostů. Mezi nimi například slavnou herečku Laureen Bacallovou

"Já jsem velká příznivkyně Billa Clintona, jsem liberálka, a knihu si hodlám přečíst. Fandím Billu Clintonovi a ne - vy víte komu!"

I tři roky po odchodu z Bílého domu zůstává Bill Clinton pro řadu Američanů zdrojem fascinace.

Masovou poptávku - přirovnávanou k mánii kolem knih o Harrym Potterovi - by mělo v prvním vydání uspokojit milión a půl výtisků Clintonových pamětí.

Kritika

Oč nadšenější jsou lidé ve frontách před knihkupectvími, o to chladněji přijali nakladatelskou událost desetiletí prestižní kritikové.

"Nedbale vypracované, shovívavé k vlastním chybám, často velmi nudné" - tak hodnotí paměti Billa Clintona například list the New York Times.

Jiní kritikové připouštějí, že kniha je asi nejobsáhlejší zpovědí amerického prezidenta, jaká kdy byla sepsána.

Většinu čtenářů nicméně více než zahraničně politické otázky přitahují spíše pasáže o Clintonově soukromém životě, zejména o aféře se stážistkou Monikou Lewinskou.

Jednou z největších chyb, kterých Bill Clinton lituje, byl neúspěch ve snaze ukončit izraelsko-palestinský konflikt a neschopnost dopadnout a zlikvidovat Usámu bin Ládina.

Noční můra terorismu

Myslí si bývalý prezident, že měl postupovat vůči terorismu nekompromisněji a tvrději?

V roce 1998 jsme se dokonce přiblížili dopadení Usámy bin Ládina blíž, než kdo jiný Bill Clinton

"Nebylo by spravedlivé tvrdit, že jsme nedávali boji s terorismem vysokou prioritu. Už v roce 1994, po pumovém útoku v Oklahoma City, měl Kongres na stole legislativu týkající se terorismu, za další rok ho Kongres přijal," vzpomíná Clinton.

"A když se podíváte ještě dále, do roku 1993, uvidíte, že jsme deportovali teroristy zpět do vlasti, zabránili jsme několika teroristickým útokům - například na budovu OSN, na letiště v Los Angeles, zmařili jsme atentáty během oslav milénia, které byly plánovány jak v Americe, tak na Blízkém východě, zničili jsme 20 buněk Al-Káidy," vypočítává exprezident.

"V roce 1998 jsme se dokonce přiblížili dopadení Usámy bin Ládina blíž, než kdo jiný," tvrdí Clinton.

"Největší otázkou podle mne je, zda jsme mohli podniknout invazi do Afghánistánu po útocích na americké ambasády v Africe. A myslím, že odpověď zní, že ne," hodnotí Clinton.

Zůstali bychom v tom sami a všichni by si mysleli, že jsme se zbláznili.

'Jedno velké kdyby'

Clinton se domnívá, že mohl udělat víc po atentátu na loď USS Cole v roce 2000. Je tu však jedno velké kdyby, říká.

Kauza s Lewinskou je největším magnetem pro čtenáře

"Kdyby se mnou vládní tajné služby, v tomto případě FBI a CIA, souhlasily, přestože mé funkční období bylo téměř u konce, a řekly, že stoprocentně souhlasí s tím, že bin Ládin a al-Káida jsou zodpovědné za útok na USS Cole, což neudělaly ani poté, co jsem opustil úřad."

V takovém případě by prý udělal víc.

"Ale skutečně nevím, jestli bychom uspěli a dopadli bin Ládina a jestli bychom zabránili 11. září 2001."

"Podívejte se, jak dlouho jsme v Afghánistánu a stále tam nejsme úspěšní. Věřte mi, že jsem tyto otázky sám sobě mnohokrát pokládal."

Co na Clintonovu politiku říká komise vyšetřující útoky z 11. září?

Clinton se jejich kritiky neobává a svědomí má prý čisté.

"Co se týče otázky domácí bezpečnosti, myslím, že jsem udělal dost a přenechám jiným, aby to posoudili."

"Mohu vám ale potvrdit, že jsem této otázce přikládal velkou prioritu, nikdy jsem se na ni nepřestal soustředit a pracoval jsem na ní po celé první funkční období."

Jak zničit Saddáma

Překvapivé rozdíly panují v Clintonově názoru na Saddáma Husajna a Irák a v přístupu jeho.

Měli jsme za to, že když neuvolníme sankce a nedovolíme tak Saddámovi obnovit jeho vojenskou sílu, nakonec by v Iráku došlo ke změně Bill Clinton

Clinton do jisté míry následoval politiku George Bushe staršího tím, že pokračoval ve snahách dostat Irák do izolace, což se jevilo jako nejefektivnější metoda, jak Saddáma držet na uzdě.

"Měli jsme za to, že Saddámova armáda byla více než o polovinu slabší než během první války v Perském zálivu. Což byla pravda."

"Inspekce poměrně úspěšně pokračovaly, dařilo se nám dostat chemické a biologické látky, kterými Irák disponoval."

"Měli jsme za to, že když neuvolníme sankce a nedovolíme mu tak obnovit jeho vojenskou sílu, nakonec by v Iráku došlo ke změně."

Pak v roce 1998, když Saddám ve snaze přimět USA k uvolnění sankcí vypověděl zbrojní inspektory, vydali Clinton spolu s Blairem rozkaz k bombardování Iráku po čtyři dny.

"Bombardovali jsme místa, na nichž podle našich informací měl chemický a biologický materiál být."

"Protože se nám nepodařilo dostat zbrojní inspektory nazpátek, neměli jsme naprosto tušení, zda jsme zničili všechno, půlku, deset procent, nebo nic."

Bill Clinton versus G. W. Bush

Když pak prezident Bush po září 2001 předstoupil před OSN a žádal, aby se zbrojní inspektoři mohli vrátit zpět, Clinton ho podpořil.

Když prezident Bush žádal po Senátu souhlas s použitím síly proti Iráku, pokud Saddám nebude spolupracovat s OSN, Clinton ho opět podporoval.

"Neexistovaly žádné hluboké rozdíly v naší politice vůči Iráku až do doby, kdy se rozhodlo o invazi do Iráku, aniž by mohli zbrojní inspektoři OSN dokončit svou práci."

Clinton tvrdí, že měl vždy pocit, že bin Ládin a Al-Káida znamenají mnohem větší hrozbu.

Názorové rozdíly mezi Bushem a Clintonem spočívaly prý také v obavách o válku v Afghánistánu.

"Obával jsem se, zda máme dost vojáků v Afghánistánu a zda neoslabíme naši schopnost stabilizovat režim prezidenta Karzáího," říká Clinton.

Starosti se týkali také schopnosti USA zabránit návratu Talibanu a obnovení moci válečných vůdců, kteří získávají prostředky z obchodu s opiem.

"To jsou oblasti, kde se naše názory liší," dodává Clinton.