BBCCzech

Výstava dopisů adresovaných americkým prezidentům představí pozoruhodné kuriozity. Pořádá ji Národní archivní úřad americké vlády a budou na ní k vidění dopisy, které v průběhu desetiletí psaly děti americkým prezidentům.

Některé z dopisů poskytují skutečně zajímavý pohled na americkou společnost a na americké vlády dětskýma očima.

Například v květnu 1984 napsal Andy Smith tento dopis tehdejšímu prezidentu Ronaldu Reaganovi:

"Milý pane prezidente, jmenuji se Andy Smith. Chodím do sedmé třídy základní školy v Irmo v Jižní Karolíně. Moje matka dnes vyhlásila můj pokoj místem katastrofy. Chtěl bych požádat o peníze z federálních fondů, abych mohl najmout zaměstnance na úklid tohoto pokoje," psal chlapec a sliboval:

"Jsem připraven složit počáteční kapitál, pokud mi poskytnete na tento projekt doplňkové fondy. Jsem si jistý, že moji žádost posoudíte spravedlivě. Očekávám Vaši odpověď."

A odpovědi se kupodivu i dočkal. Prezident Reagan napsal Andymu Smithovi odpověď dokonce osobně.

Andy Smith se tak dozvěděl, že správně by měl o peníze z federálních fondů požádat ten, kdo vyhlásil pokoj místem katastrofy.

Prezident dále v dopise vysvětloval, že pro celou Ameriku to byl rok katastrof. Povodně, více než pět set hurikánů, lesní požáry, zemětřesení a sucha v Texasu. Federální rezervy jsou proto nebezpečně nízké.

Reagan proto navrhl Andymu Smithovi, aby se začal zajímat o novou iniciativu známou pod názvem Program soukromého sektoru, která podporuje dobrovolníky, aby se snažili vyřešit lokální problémy sami a nespoléhali jen na vládu.

Jak potvrzuje Marvin Pinkert z amerického Národního archivu, to, že prezident poslal dítěti ručně psanou odpověď, bylo docela nezvyklé.

"Obsáhlá, ručně psaná odpověď, jako je tato, je poměrně nezvyklá, ale dá se říci, že různí prezidenti přikládali psaní legračních dopisů různou důležitost," vysvětluje Pinkert.

V roce 1963 napsal Richard Millington prezidentu Kennedymu návrh na omezení pro tlusté učitele.

"Vážený pane prezidente Kennedy, rád bych věděl, proč v této době, kdy se přikládá taková důležitost fyzické kondici, jsou ve školách stále břichatí učitelé."

"Tito učitelé by měli dávat správný příklad nám, ubohým dětem," durdil se Richard.

"My děti cvičíme tak, jak nám učitelé řeknou a oni zatím stojí opodál a klábosí s jinými učiteli," stálo v jeho psaní.

"Jak máme věřit tomu, že cvičení je dobré, když samotní učitelé o ně nejeví zájem? Myslím, že by měl být přijat zákon, který by učitelům nařizoval, aby si drželi štíhlou linii. Váš Richard Millington.”

Richard se z Bílého domu dočkal standardní odpovědi, ke které byl přiložen výtisk státní směrnice týkající se podpory zdraví ve školách a tělovýchovy.

Identitu většiny dětských pisatelů se zaměstnancům Národního archivního úřadu nepodařilo vypátrat. Dopis jednoho dvanáctiletého kluka z roku 1940 však po nějakých třiceti letech, kdy byl náhodně objeven, vzbudil velký rozruch a pobavení.

"Můj dobrý příteli Roosevelte, neumím moc anglicky. Umím ale dost, abych psal. Rád poslouchám rádio a rád jsem slyšel, že budete prezident," píše Castro.

"Rád bych, kdybyste mi v dopise poslal zelenou desetidolarovou bankovku, protože jsem ještě žádnou neviděl a rád bych jednu měl."

Je téměř jisté, že Fidel Castro dostal oficiální odpověď, ale, bohužel, žádnou bankovku. Možná ke škodě Spojených států. Asi 19 let poté svrhla jeho guerilla režim prezidenta Fulgeneia Batisty a z Castra se stal nový kubánský vůdce.

Mezi prosbami na americké prezidenty jistě zaujme i tento apel na prezidenta Eisenhowera, aby ušetřil Elvise Presleyho vojenské služby a hlavě - aby ochránil jeho kotlety.

"Já a moje kamarádky píšeme až z Montany. Myslíme, že je dost špatné, že Elvis musí do armády, ale jestli mu oholíte kotlety, tak prostě umřeme!"

I dnes můžou děti psát prezidentovi, mnohem pravděpodobnější však je, že použijí email.

Výstava dětských dopisů bude otevřena v listopadu v ústřední budově Národního archivu, jen kousek od Bílého domu.