Pavel Vondra Londýn

Johnny Hurst dostává trofej od Andrewa Motiona

Hlavní sponzor anglické fotbalové ligy - Barclaycard - před časem vypsal soutěž o nejlepší fotbalový pokřik a ustavil porotu v čele s dvorním básníkem britské královny, aby ze zhruba půldruhého tisíce přihlášených příspěvků vybrala vítěze.

Porotu nejvíce zaujala óda na umění kolumbijského útočníka Juana Pabla Angela z birminghamské Aston Villy, kterou na melodii známé písně Copacabana od Barryho Manilowa složil sedmatřicetiletý právník ze severního Londýna Jonny Hurst.

Just hear the Villa roar,
With each Juan Pablo score,
We've got him on a four-year deal,
But we still want more
At the Villa, at Aston Villa,
The greatest club west of Manila...

Slyšíte, jak Villa šílí,
pokaždé když Juan Pablo střílí
Máme ho tu na čtyřletou smlouvu
Chceme ale, aby zůstal dál
v naší Ville, Aston Ville,
nejlepším klubu na západ od Manily...

Hurst se stane prvním nositelem titulu skandovač-laureát (Chant Laureate), inspirovaného staletí starou institucí dvorního básníka (Poet Laureate), který je placen za to, aby psal ódy na královskou rodinu a poezii pro různé slavnostní příležitosti.

Kdo neskanduje s námi...

Kritici nápadu vytvořit post placeného šéfskandovače ovšem upozorňují na spontánní podstatu fotbalového fandění. Je prý nerealistické očekávat, že si tribuny nechají diktovat, jak mají své týmy povzbuzovat.

Kromě toho by podle nich tradiční klubová věrnost fotbalovým fanouškům mohla snadno velet, aby na pokřiky, které se nezrodí přímo v jejich řadách, pohlíželi s nedůvěrou.

Jonny Hurst, jehož úkolem je vymýšlet pro nadcházející sezónu pokřiky pro všech dvacet týmů anglické první ligy, ale říká, že je na to dobře připraven.

Dobře se naladit

"Musíte se vcítit do uvažování příznivce toho týmu, pro který zrovna píšete. Já mám docela obstojné znalosti a čtu všechno, co se fotbalu týká. Jde jenom o to se správně naladit," řekl v rozhovoru pro BBC Jonny Hurst.

Musíte se vcítit do uvažování příznivce toho týmu, pro který zrovna píšete. Já mám docela obstojné znalosti a čtu všechno, co se fotbalu týká Jonny Hurst

Že nemluví do větru ostatně dokázal i oceněnou skadbou opěvující Aston Villu, přestože on sám fandí jinému klubu z Birminghamu.

A co se týče prolamování vzájemné nedůvěry, má na to prý svůj plán:

"Možná bychom se mohli setkat před zápasem v hospodě a trochu si ty pokřiky procvičit. Taky by šlo nechat je vytisknout v programu - uvidíme, jestli se to pak při zápase na tribuně povede."

Bohatší než dvorní básník

Na objíždění prvoligových stadionů a s tím související tvorbu dostane Hurst deset tisíc liber, tedy dvojnásobek toho, co dostává dvorní básník.

Andrew Motion, který post básníka-laureáta zastává od roku 1999 ale svému kolegovi nezávidí.

Řekl BBC, že si Jonny Hurst prémii plně zaslouží a je prý rád, že se fotbalovému skandování, které považuje za projev lidové poezie, touto cestou dostalo uznání:

"Skandování vždy bylo velice důležitou součástí poezie. Dokonce i tak komplikovaná báseň jako je Pustina od T. S. Eliota končí skandovaným voláním, ne sice fotbalovým, ale je to podobné, takže já ve skandování vidím jakéhosi bratrance poezie."