Za zdmi irácké věznice Abú Ghrajb se děly protiprávní činy

Ještě sice není stoprocentně jisté, že se ve věznici Abú Ghrajb děly věci, které se tam podle záběrů dít měly, ale leckdo už o tom nepochybuje.

Například Lesley Warnerová z londýnské pobočky organizace Amnesty International, která se vrátila z návštěvě Iráku, tvrdí:

"Mluvili jsme přibližně s dvacítkou lidí, kteří tvrdili, že mají zkušenosti s násilím páchaným britskými a americkými vojáky. Slyšeli jsme o bití lidí pažbami pušek, o kápích na hlavách vězňů, o mučení elektrickými šoky."

Násilí bylo 'systematické'

Podrobnosti zástupci Amnesty International předali britskému ministerstvu obrany. A jaký rozsah mělo podle nich násilí? Lesley Warnerová soudí, že to není snadné určit.

Počet případů násilí jak na americké, tak na britské straně, včetně posledních podezření z Abú Ghrajb, ale podle ní nahrává domněnce, že šlo o systematickou záležitost:

"Není to jedno nebo dvě shnilá jablíčka na jinak zdravém stromě. Musíme prošetřit, do jaké míry šlo o porušení ženevských konvencí a zajistit Iráčanům právo."

O metodách rovnajících se mučení mluvil ve své zprávě i Mezinárodní červený kříž.

Šlo o mučení?

Profesor mezinárodního práva na Columbia University v New Yorku Vratislav Pěchota soudí, že případy z Abú Ghrajb spadají do mezinárodní jurisdikce:

"Ženevské úmluvy se vztahují na ochranu válečných zajatců i civilistů na okupovaném území. Nezáleží na tom, v jakém postavení ten který vězeň je."

Někteří politici a komentátoři neváhají označit případy z Abú Ghrajbu za mučení. Činí tak například Adam Michnik v listu Gazeta Wyborcza. Vratislav Pěchota s ním souhlasí a dodává příklad:

"Úmluva OSN o zákazu mučení z roku 1984 v prvním článku definuje mučení jako jakýkoliv čin, kterým se někomu způsobuje bolest či utrpení fyzické či mentální, vědomě a za účelem informací, doznání či potrestání," vysvětluje Pěchota.

Jaké měli vojáci instrukce

Někteří členové Pentagonu připouštějí, že armáda neměla a nemá k dispozici specifický seznam metod nátlaku, které jsou přípustné při vyšetřování.

Podle profesora Pěchoty možná nejasné "mantinely" při vyšetřování k týrání přispěly:

"Panují dohady o tom, jaké měli vojáci instrukce. Počínání strážců ale napovídá, že měli dost volnou ruku při zacházení s vězni," říká profesor Pěchota.

Podporu ministra Rumsfelda ze strany prezidenta Bushe považuje za snahu omezit odpovědnost na střední stupeň velení tak, aby nedosáhla na politické špičky, včetně George Bushe samotného.