Bohumil Vostal

Vietnamští veteráni se pravidelně vracejí do Dien Bien Phu

Ostatně - kolikrát už jsme v poslední době slyšeli spekulace na téma, zda se Irák může stát novým americkým Vietnamem?

Američané však přišli do Vietnamu až po Francouzích a to, že francouzské angažmá ve Vietnamu - či lépe v Indočíně - je v médiích a ve filmech méně propírané než to americké, neznamená, že by se na něj zapomnělo.

Vzpomínky veteránů

O víkendu se konaly vzpomínkové akce u příležitosti padesátého výročí bitvy u Dien Bien Phu, která se stala milníkem a která vedla ke stažení Francouzů z Indočíny.

"Dneska se slaví den historického vítězství vietnamského národa a jeho armády a já chci být u toho," říká jeden z vietnamských veteránů.

"Je mi už osmdesát a pořád se sem vracím, abych si zavzpomínal na bývalém bojišti," dodává.

O víkendu si do Dien Bien Phu zajeli i Francouzi, kteří bojovali na druhé straně.

"Vláda se rozhodla jít do války a armáda uposlechla," ohlíží se jeden z nich, který sloužil jako pilot.

Pak boje skončily a zbyli vítězové a poražení. Ti tu jsou i dnes, aby si potřásli rukama a pokusili se začít znovu.

Konec kolonie

Místo pátečních oslav, Dien Bien Phu, je odlehlý kout Vietnamu. Od roku 1945 se Francie stále snažila obnovit koloniální moc nad Indočínou, jejíž součástí Vietnam byl.

Téměř 2000 ze 20 000 francouzských vojáků bylo zabito

Za druhé světové války oblast okupovali Japonci. Když odešli, Francouzům se pořád stavěly na odpor komunistické jednotky vedené Ho Či Minem.

Pro jeho oddíly vietmin hrálo údolí Dien Bien Phu strategickou roli. Francouzi se snažili přerušit zásobování vietminu, po odvážném výsadku v listopadu 1953 začalo v oblasti operovat několik batalionů francouzských parašutistů.

Rychle obnovili přistávací dráhu, kterou tu vybudovali Japonci, a tudy sem začalo proudit na 15 000 francouzských vojáků a velký objem munice.

Obklíčení Francouzi

Z Dien Bien Phu se stala zdánlivě nedobytná základna. Jenže v tom se Francouzi přepočítali – malá vietnamská guerilla se v průběhu času rozrostla do rozměru regulérní armády o 50 000 mužů.

Ti vyzbrojení Sovětským svazem a Čínou obklíčili koncem března 1954 10 000 Francouzů a na základnu útočila jedna vlna za druhou.

Francouzům brzo došla pitná voda a zdravotnický materiál a po necelých dvou měsících museli kapitulovat.

Hrdinství obránců nezastře fakt, že Dien Bien Phu znamenalo ponižující porážku koloniálních mocností. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Martin Windrow, autor knihy o válce v Indočíně, k problému říká:

"Během několika týdnů svolila Francie k rozdělení Vietnamu a rozhodla se vyklidit jeho sever. Tam pak vznikl komunistický stát, zatímco na druhé straně jihovietnamská republika."

Do ní podle Windrowa ze severu proudily zástupy uprchlíků. Přesná číslo nikdo nezná, ale mluví se přibližně o milionu lidí. Jihovietnamský režim se ukázal hodně nestabilní.

Důsledky Dien Bien Phu

Když Francouzi odešli, vložili se do konfliktu Američané, kteří předtím odmítli Francouzům jakkoli pomoci. Pro Vietnam samotný znamenala bitva u Dien Bien Phu klíčový okamžik novodobých dějin.

Vítězství u Dien Bien Phu nastartovalo nárůst vlivu Ho Či Mina

Nastartovala nástup komunistů kolem Ho Či Mina k moci. A ještě dnes se režim snaží tohoto dějinného mezníku co nejvíce využívat. Francouze pochopitelně porážka zasáhla jinak.

Důsledky pro Francii a francouzskou armádu byly také nesmírné. Krátce po stažení z Indočíny se Paříž musela potýkat s válkou v Alžírsku.

Prakticky hned po tom, co se její vojáci vrátili z Vietnamu. Armáda byla frustrovaná a její důvěra v politické vedení země velmi malá.

Mnohé jednotky bojující u Dien Bien Phu pocházely ze zámořských území, včetně Alžírska. Jejich příslušníci se museli nejdříve stáhnout z Indočíny, pak ze severu Afriky.

A francouzský ústup z koloniální slávy následovali později Britové, pak Španělé a Portugalci. Svět se dostal do postkoloniální fáze, ve které si planetu rozdělily hlavní supermocnosti - Spojené státy a Sovětský svaz.

Francouzská nostalgie?

Ve Francii dodnes existuje cosi jako "vietnamský komplex" v Americe.

"Je to jakási obava z minulých špatných rozhodnutí, z politických omylů, které přinesly utrpení jak protivníkům a především Francouzům, a které jsou dosud národní ostudou," říká novinář Zdeněk Müller, který působí ve Francii.

Mladší generace je k této záležitosti poněkud lhostejná. "Pokud o tom něco ví, tak to chápou jako naprosté fiasko, a to nejen politiků, ale především armády," dodává Müller.

Podle něj se tato éra vykládá ve školách v hodinách historie a geografie jako součást většího celku, který se nazývá dekolonizace. Do podrobností se příliš nezachází.

Nostalgie za dobou, kdy Francie byla koloniální mocností, je pro Francii uzavřenou záležitostí, bitva u Dien Bien Phu je chápána jako memento zkázy, kterou přináší neznalost terénu a slepá ideologizace mezinárodních vztahů.